Na slovenské politické scéně všechno bude, jak bylo, zdá se podle pohledu na výsledky voleb. Všechno je ve skutečnosti složitější. Mýlily se poslední průzkumy veřejného mínění i exit polly, které zjišťovaly voličské preference po opuštění volebních místností. Staronovým králem slovenské politiky se stal Robert Fico.
Co rozhodlo? Nejspíš postoj k několika válkám – ukrajinské, policejní a migrační. Je vysledovatelné, že v průzkumech šel Ficův Smer nahoru ve chvíli, kdy zaujal odmítavý postoj k válce na Ukrajině. Jedno z nevyslovených hesel „Už žádný náboj pro Ukrajinu,“ pomohlo Ficovi nejen vyhoupnout se na první místo, ale vrátilo mu jeho étos a popularitu. Odráží se v tom dramaticky jiné naladění slovenské oproti české společnosti.
Druhým klíčovým tématem byla válka policistů, které na Slovensku kulminovala. Bohužel chyběl jakýkoli svorník (prezidentský úřad, soud, respektovaný ministr vnitra, generální prokurátor), který by soubojům policejních sborů dal rámec. Úplně se utrhl také generální prokurátor Žilinka, který působil jako Ficův nejbližší spojenec.
Ruku v ruce s tím šly potíže s migranty, kteří se v posledních týdnech prohnali přes Slovensko a vystrašili tisíce lidí. Otázkou je, do jaké míry šlo o provokaci politiků z okolních zemí spjatých s Ficem. I tak: všechny tyto malé i velké války způsobily značné znejistění slovenské veřejnosti. Někdejší étos boje proti ficismu značně vybledl, takže politické strany bývalé vládní koalice z roku 2020 měly dohromady jen 20 procent hlasů.
Výsledek voleb nakonec nemusí být tak depresivní, jak se části slovenské společnosti zdá. Smer má sice 23 procent, Progresivní Slovensko 18, ale v závěsu za nimi je Pellegriniho Hlas s 15 procenty. A jak by řekl Jiří Paroubek: bez Hlasu si nikdo ani ruce neumeje.
Bývalý Ficův nejbližší spolupracovník a krátce i premiér Pellegrini drží v rukou všechny trumfy. Může na jedné straně udělat koalici se Smerem a Slovenskou národní stranou (SNS) nebo s Progresivním Slovenskem, Matovičovými Obyčejnými lidmi, Křesťansko- demokratickým hnutím (KDH) a pravicově liberální stranou Svoboda a solidarita (SaS). Pochopitelně jde jen o teoretickou možnost. Pokud by šel do druhé koalice, zřejmě by se mu rozpadl poslanecký klub, který preferuje spolupráci s Robertem Ficem.
Na druhou stranu: Pellegrini si může významně diktovat klíčové personálie. Funkci premiéra (ne Fico), funkci ministra zahraničí a vnitra. Pokud by prosadil svou vůli v těchto resortech, bylo by to velké vítězství všech, kteří nechtějí orientaci Slovenska na Rusko a balkánské spojence (Maďarsko, Srbsko). V tom případě by Ficovo vítězství nebylo tak hrozivé, jak se leckomu na Slovensku a v Česku dnes zdá. A právě v tom případě by se staronovým králem politiky stal Peter Pellegrini, který by za pár měsíců měl navíc velké šance dosáhnout na funkci prezidenta republiky.
