Po Turkovi přichází Landovský aneb Inflace vládních zmocněnců, kteří mají ambici řídit ministerstvo
Rozmáhá se tu jeden nešvar. Pokud si premiér Andrej Babiš neví rady s nějakým resortním problémem, zřídí post vládního zmocněnce, který nedává smysl, ale stínuje pracovní náplň ministrů. Po Filipu Turkovi jím jmenoval Jakuba Landovského, který chce být ministrem obrany.
Specificky českou anomálii začal Filip Turek. Když premiér Babiš zjistil, že kvůli svým osobnostním vlastnostem nemůže lídr Motoristů projít přes prezidenta Petra Pavla, zařídil mu trafiku vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green deal. Turek pochopil, že se minimálně do prezidentské volby nic nepohne, a proto dosadil do funkce loutkového ministra Igora Červeného, který netrpí přehnanými ambicemi.
Deratizace a praktiky ABL
Od té doby nikdo neví, co Turek dělá, kromě toho, že v resortu deratizuje jakési parazity. Jeho působení zmocněnce porušuje všechny zvyklosti. Dokonce prozradil, že najal „soukromé detektivy“ a „bezpečáky“, aby prý rozkrývali finanční toky ministerstva. To připomíná neblahou šmírovací éru Věcí veřejných bezpečnostní agentury ABL.
Problém Turkovy iniciativy spočívá v tom, že resort životního prostředí o ní neví, jak potvrdila jeho mluvčí Veronika Krejčí. Není známo, čím se tito lidé zabývají, jak se dostávají k dokumentům a kdo je platí. Ví o tom aspoň ministr Červený? Možná ano, ale v tom případě kryje jednání na hraně legality.
Ostatně není ani známo, co dělá Turek. Ve sněmovně nevystupuje, to je pro něj ztráta času. Maká prý od vidím do nevidím, ale nikdo neví na čem. Dá se ale předpokládat, že stojí za personálními čistkami v resortu.
Turek se tváří, že resort řídí, ačkoli k tomu nemá žádné kompetence, nemůže nikoho úkolovat, o ničem rozhodovat. Přesto chodí na jednání vlády a jezdí místo Červeného na evropské ministeriády, kde nemá hlasovací právo a nemůže uplatnit žádný vliv. Takový antisystémový bizár se vyskytuje jen v českých luzích a hájích.
Landovský zmocněncem
Nyní se k něčemu podobnému schyluje v resortu obrany. Vláda jmenovala bývalého diplomata Jakuba Landovského zmocněncem pro plnění závazků vůči NATO. Premiér Babiš si od jeho angažmá slibuje, že vláda letos splní minimálně dvě procenta HDP vydávaná na obranu.
To nemůže myslet vážně. Vládní zmocněnec nemá žádnou rozhodovací pravomoc, nesestavuje rozpočet, nepodepisuje armádní akvizice, neúčastní se koaličních jednání a jako nikým nevolený představitel nenese přímou exekutivní odpovědnost. Zavání to vytvářením paralelních struktur, kde není přesně daná hranice kompetencí, které se překrývají s politickou odpovědností ministra obrany Jaromíra Zůny.
„Budu potřebovat systém, který pravidelně odhaduje růst či pokles HDP,“ uvedl Landovský. Úkolem zmocněnce je podle něj argumentovat u jednotlivých výdajů, proč slouží obraně. Proč to má spadat pod uměle vytvořený post zmocněnce, není známo.
Ministr Zůna má svého náměstka pro ekonomiku Reného Schreiera, dosazeného hnutím ANO, a současně má k dispozici ekonomickou sekci vrchního ředitele Richarda Vítka, jenž má na starosti rozpočet. Pokud stoupenci vlády operují vysokými schopnostmi generála Zůny, skutečně by si bez Landovského nevěděl rady?
„Služebník státu“
Jakub Landovský, syn známého herce, byl v letech 2006 až 2024 členem ČSSD. Jako politik se v ní však příliš neosvědčil. V roce 2018 vedl sociální demokraty jako kandidát na pražského primátora, ale strana utrpěla debakl, když se ziskem 2,87 procent nedostala do zastupitelstva.
V té době mimochodem zásadně vylučoval vládní koalici s SPD. Dnes tuto konstelaci hájí. „Já si vládu nevybírám, tu si vybíráme všichni ve volbách. Státní úředník slouží této zemi. Ta vláda je česká a já nemusím jako státní úředník komentovat negativně nebo pozitivně každý výrok každého politika této vlády,“ mlžil v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Dále zde prozradil, že se už nehraje na to, že je Česko významné v pomoci Ukrajině. A zjevně mu to nevadí, ačkoli se dříve profiloval jako prozápadní jestřáb.
Landovský se považuje za služebníka státu natolik, že už v roce 2014 začal inklinovat k ANO v resortu obrany. Nejprve byl poradcem, později náměstkem ministra Martina Stropnického, za jehož působení dosahovaly výdaje na obranu rekordně nízkých hodnot kolem jednoho procenta HDP.
Náměstkem ministra obrany byl i za Karly Šlechtové a Lubomíra Metnara, než ho Babišova vláda v roce 2019 jmenovala velvyslancem v NATO. Po ukončení mandátu usiloval o návrat do resortu obrany, když se přihlásil do výběrového řízení na post ředitele Sekce obranné politiky a strategie. Minulé vedení resortu však dalo přednost respektovanénu expertovi Jiřímu Šedivému, jenž nyní náhle skončil ve funkci a spekuluje se o podílu nového zmocněnce.
Landovský ministrem?
Landovský ale původně mířil výš. Už loni v únoru probleskovaly kuloárové zprávy, že o něm ANO uvažuje jako o ministrovi obrany. Podle ověřených zdrojů ho podporoval Karel Havlíček, ale Babiš tyto spekulace utnul. Jeho jméno začalo znovu kolovat v médiích po volbách, ale nakonec dostal přednost Zůna jako oficiální nominant SPD.
Zůna s Landovským to nebudou mít lehké, protože premiér najednou zavelel, že je potřeba letos sehnat 20 miliard korun na obranu, které škrtl minulé vládě. Zůna tvrdí, že to možné je, a kouzelník Havlíček současně ujišťuje, že se nezvýší plánovaný rozpočtový schodek. To se ukáže.
Podle původní metodiky NATO, kterou ještě v březnu potvrdil Rutte, Česko loni a předloni splnilo výdaje na obranu. Nyní je však metodika po loňském summitu v Haagu zvyšující výdaje na obranu přísnější a Babišova vláda ztratila čas.
Centrálu NATO nejvíce vyděsilo letošní snížení výdajů na obranu na 1,7 procenta HDP, když na mimoresortní výdaje Babišova vláda vyčlenila 30 miliard korun (Fialova vláda 7 miliard). Zůnu čeká sysifovský úkol, jelikož nemá schválené programové financování akvizic a rozjeté tendry.
Zázraky se dějí, ale není moc pravděpodobné, že letos vláda dvě procenta splní. Rozhodně k tomu nepomůže nově zřízený post zmocněnce, který má spíš marketingový význam. Zastánci Landovského chválí jeho zkušenosti v NATO, odpůrci v něm vidí ambiciózního oportunistu, který čeká na svoji šanci.
Landovský zapadl do Babišova týmu spolehlivě. Podporuje v účasti na summitu NATO premiéra, nikoli prezidenta, kompetenční spor považuje za „kuriozitu do kuloárů druhé kategorie“. Zůna by měl zpozornět.
