Nová minisérie oživuje příběh Simony Monyové a ukazuje spisovatelku víc než jen jako oběť vraždy
Příští březen by oslavila šedesátiny. Letos v srpnu uplyne patnáct let ode dne, kdy zemřela. Rukou svého druhého manžela, s nímž se právě rozváděla, což Simonu Monyovou nakonec „proslavilo“ víc než její knižní bestsellery o vztazích. Nová minisérie platformy Oneplay nazvaná jednoduše Monyová chce ale připomenout, že za bulvárně atraktivní černou kronikou byla komplexní žena, podnikavá, samostatná, vtipná, milující. První díl ze šesti má na Oneplay premiéru 15. května, další následují vždy po týdnu.
Jak se jí to mohlo stát, to byla jedna z otázek, nad kterou jsme přemýšleli neustále, říká hlavní scenáristka Monyové Barbora Námerová. Sérii označuje jako svým způsobem analýzu toho, jak úspěšná, krásná, vášnivá matka a spisovatelka mohla být obětí domácího násilí. I proto každý díl končí 3. srpna 2011. „Od začátku jsme věděli, že nechceme ukazovat vraždu. Ale chtěli jsme do každého dílu dostat fakt, že k ní opravdu došlo. Reminiscencemi z okamžiků těsně po vraždě jsme chtěli divákovi připomenout, že se sice zdánlivě dívá na romantický příběh – ale není to romantický příběh,“ vysvětluje Námerová.
Série, jejíž dva díly se ukázaly na domácím festivalu Serial Killer a na seriálovém trhu v rámci Berlinale, si tak záměrně hraje se zpochybňováním narativních škatulek – jak romantických příběhů, tak true-crime kauz. Začíná u nespokojené matky v domácnosti, která plete svetry a sní o psaní, pokračuje skoro jako romantická komedie, v níž Simona vztahy své a svých kamarádek s ironickým humorem používá do svých knih. „Dostaneme se od naivního, růžového pohledu buclaté holky v kytičkových šatech, co žila v zabydleném bytě plném obrázků a plyšáků, k vyhublé ženě v kožených legínách a černém roláku, v jejímž životě barvy vyhasly a která žije ve vile, kde je sklo, kov, zrcadla, všechno hranaté a nepříjemné,“ popisuje proměnu hlavní hrdinky a jejího světa režisérka Zuzana Kirchnerová s tím, že tuto práci s diváckým očekáváním brala jako výzvu. „Je logické, že Nova na diváka myslí a nechtěla, aby lidi po prvním dílu utekli, protože by byl moc temný a drsný,“ dodává.
Režisérka na sebe během natáčení výrazně upozornila díky svému celovečernímu filmovému debutu Karavan, uvedenému v Cannes. Na nabídce věnovat se osudu známé spisovatelky ji nejvíc přitahovalo právě to, že Simona Monyová nenaplňovala klišé o obětech domácího násilí. „Šlo o komplikovaného a komplexního člověka, což samozřejmě každého tvůrce přitahuje,“ připomíná Kirchnerová. Stereotypní obraz vykresluje mlácené ženy jako jednoduché, pasívní bytosti, které si svým chováním za svůj osud tak trochu můžou. „U takové silné ženy to ale nikdo nečekal, i proto mi přišlo tak zajímavé její osud prozkoumat,“ říká režisérka nominovaná díky Karavanu na Českého lva i Cenu české filmové kritiky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
