Jedním z rozhodujících hráčů na slovenské politické scéně se po sobotních volbách stal bývalý premiér a předseda strany Hlas-SD Peter Pellegrini (47). Podle všeho bez něj nebude sestavena žádná vláda. Co ale Pellegrini chce a co si myslí? Na to již v květnu odpověděl v rozhovoru pro Reflex. Stejné otázky jsou mu ale kladeny i dnes. Například zda by si sedl do jedné vlády s vítězem voleb Robertem Ficem, a pokud by se předsedou vlády stal on sám, jak by změnil Slovensko. Pod vlivem výsledků voleb možná teď bude muset změnit názory.
Peter Pellegrini jako každý politik mění názory podle situace a samozřejmě podle výsledku voleb. V průběhu kampaně opakoval, že s Ficem by nechtěl sedět v jedné vládě. Například Reflexu řekl: „Upřímně? Neumím si lidsky představit, že bych s ním seděl za jedním stolem v jedné vládě. Ficova strana Smer se posunula, a to mi je líto, od standardní sociální demokracie do extrémní části politické scény, kde loví voliče. Jede na vlnách strachu, hněvu a emocí. To není můj styl… Myslím si, že Robert Fico již nemá přidanou hodnotu a že by dokázal dát Slovensku v 21. století vizi na dalších třeba deset let. Svět se změnil a Slovensko se nemůže vracet někam do doby Ficova vládnutí. Musíme se modernizovat, musíme se skokově posunout vpřed. Pokud se nezměníme, čekají Slovensko zlé časy. A osobně já a Fico? Nenosím v sobě nenávist k někomu.“ Ovšem těsně před volbami i po hlasování už Pellegrini nehovořil o Ficovi takto jednoznačně. Je daleko vstřícnější, protože vítězem voleb není on, ale právě Fico. Budou nakonec sedět společně ve vládě, nebo vymyslí jiné řešení? To uvidíme brzy.
V kampani se Pellegrini prezentoval i velmi jednoznačným názorem, že je potřeba daleko více posílit roli státu v ekonomice. Někdy to až zavánělo propagací znárodňování, což on ale odmítá. Podívejme se, co k tomu řekl Reflexu, protože tyto názory podle všeho měnit nebude: „Chci, aby nám lidi dali mandát na silnější ruku státu v oblasti energetiky, regulace cen potravin nebo i části zdravotnictví. Proto si neumíme představit po volbách spolupráci se stranami, které říkají, že vše vyřeší volný trh… Krize ukázaly, že stát musí získat zpět kontrolu nad některými strategickými podniky. Vím, že se to majitelům těchto firem líbit nemusí, ale řeknu to jasně – pro nás je nepřijatelné, aby většinově nevlastnil jaderné elektrárny stát, ale cizí kapitál. Když je krize, tak se lidi obracejí o pomoc na stát, ne na soukromé mezinárodní korporace. Proto o tom hovořím. Není možné, že si na Slovensku vyrobíme z jaderných zdrojů elektřinu za velmi nízkou cenu a pak si ji za stonásobky kupujeme zpět. To je příznak nemoci! To se musí změnit.“ Zda by to nebylo znárodňování, ale Pellegrini odmítá: „Nechceme nic znárodnit! Musíme to vykoupit za tržní ceny. Jsou to sice drahé, ale dobré investice.“
Pellegrini se v Reflexu vyjádřil i k prezidentce Zuzaně Čaputové a je zřejmé, že i když mezi nimi nelétají nějaká ostrá slova, žádná láska to není. Čaputová v pondělí pověřila Fica sestavením nové vlády, ale při jejich schůzce bylo zřejmé, že mají napjaté vztahy. V úterý dopoledne se sešla i s Pellegrinim. Ten přitom o prezidentce v rozhovoru pro Reflex nemluvil nijak pozitivně: „Dívám se na paní prezidentku dost kriticky. Očekával bych od ní, že v rozhodujících chvílích by měla mluvit, jenže ona je zticha. Naopak když nepotřebujeme, aby něco říkala, se nakonec ozve. Dlouho držela u moci zcela nepřijatelnou a neschopnou vládní koalici. Národ u toho ztratil pocit, že paní prezidentka nadstranicky obhajuje zájmy všech. Proto už nemá takovou důvěru veřejnosti. Navíc paní prezidentka se snaží být jakoby apolitická, ale stále je cítit, že má velmi blízko k straně Progresívne Slovensko. Je to mezi nimi pokrevní bratrstvo.“
A jaké Slovensko by si vlastně Peter Pellegrini představoval? Na to odpověděl takto: „Chceme podporovat talentované lidi ve všech oborech a chceme přinést Slovensku vizi, která nám chybí. Slovensko vlastně neví, čím chce za deset let být. Neví, co chce světu přinést a na co mají být Slováci hrdí. Chci se pokusit o to, aby se o tom začalo v politice opět vážně diskutovat, dnes toho nejsme schopní… Svět nám začíná unikat a my se díváme na vlak, který někam odjíždí.“
Na Pellegriniho často míří i otázka, zda bude příští rok kandidovat na prezidenta. Reflexu k tomu řekl: „S touto myšlenkou ani neusínám, ani se s ní neprobouzím.“ Podle politologů by ale právě funkce prezidenta Slovenské republiky pro něj mohla být věc, na které by se mohl s Ficem v rámci povolebního vyjednávání domluvit.
