Po dvoudenních, brutálně potlačovaných protestech v Gruzii nakonec slaví demonstranti – zákonodárci vládnoucí strany Gruzínský sen z parlamentu stáhli takzvaný zákon o zahraničních agentech. Jak vypadalo posledních 48 hodin v hlavním městě Tbilisi?
První slyšení takzvaného zákona o „zahraničních agentech“ naplánovala parlamentní komise v Gruzii původně na čtvrtek. Ještě během úterý ovšem vládnoucí strana Gruzínský sen zahájila jednání o kontroverzním zákonu. Podle tamějších médií bylo části opozičních poslanců několikrát zabráněno vstoupit do sálu a některé z nich navíc vyvedla ochranka. V parlamentu se strhla rvačka, Anri Okchabašvili, předseda výboru pro právní záležitosti, dokonce údajně dal facku lídrovi Sjednoceného národního hnutí Levanovi Kchabeišvilimu.
Zákon byl v úterý schválen hned v prvním čtení – legislativa organizacím financovaným z více než 20 procent ze zahraničí ukládala povinnost registrovat se jako „zahraniční agenti“. Autoři tohoto zákona argumentovali, že je nutný kvůli přehlednosti subjektů finančně podporovaných cizími státy.
Vodní děla vs. Molotovovy koktejly
Před parlamentem na Rustaveliho třídě v Tbilisi se tak hned v úterý sešly tisíce demonstrantů. „Protesty začínaly poklidně vyvoláváním hesel na třídě Rustaveli u parlamentu a kolem něj,“ říká Marek Novák, který v Tbilisi čtvrt roku působí coby dobrovolník v nevládní mezinárodní neziskové organizaci International center for peace and integration (ICPI).
„Naše agentura ICPI by byla uznána jako zahraniční agent, což je značně stigmatizující,“ popisuje Novák a pokračuje: „Premiér Garibašvili poukazuje, že zahraniční organizace představují nepřátele státu a že pro ně nastanou temné dny. Kromě kategorizace by se ICPI musela přihlásit na ministerstvu spravedlnosti, několikrát do roka provádět finanční audit a zasílat jej vládě. Zároveň byla pro tyto organizace vyměřena pokuta, pokud by ve svém počínání udělaly chybu.“
Demonstrujících ovšem během úterý postupem dne přibylo, okolo parlamentu se sešly desetitisíce lidí. Protesty se zároveň velice rychle vyhrotily – policie na demonstrující použila slzný plyn, ohlušující granáty a vodní dělo, druhým směrem létaly petardy, dělobuchy a Molotovovy koktejly. „Demonstrace jsou obdobně potlačovány napříč tématy. Mučednickým příkladem je dívka, která na pochodu za práva LGBT+ komunity 20. června 2019 přišla o oko kvůli gumové kulce,“ vzpomíná Novák.
Virálním se stalo video demonstrantky, která uhýbá proudům vodního děla mávajíc s vlajkou Evropské unie – symbolem svobody v Gruzii. Úterní protesty trvaly deset hodin a protáhly se až do časného rána následujícího dne. Podle ministerstva vnitra bylo během demonstrace zadrženo 66 lidí a na druhé straně zraněna padesátka policistů.
Ještě v úterý navíc protestující podpořila gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová – tou dobou v newyorském sídle OSN. Hlava státu slíbila zákon vetovat z toho důvodu, že ohrožuje gruzínské naděje země na vstup do Evropské unie a NATO. „Jsem s vámi, protože zosobňujete svobodnou Gruzii. Nikdo nemá právo vám vzít budoucnost,“ prohlásila v pozadí se sochou Svobody.
(Zatím) svobodná proevropská Gruzie
„Gruzínci hlavně reakci policie berou za nepřijatelnou a chování vlády vzhledem k její snaze zákon schválit co nejrychleji bez širší veřejné diskuze považují až za vlastizrádné. Mluví se zde o loutkové vládě oligarchů – konkrétně podnikatele Bidzina Ivanišviliho – a hlavně o tom, že se vláda snaží změnit kurz od Evropské unie směrem k Rusku,“ přibližuje Novák.
Rustaveliho třídu, jednu z hlavních dopravních tepen města, ve středu blokovali protestující. U parlamentu stáli s vlajkami Gruzie a Evropské unie a zvolávali heslo: „Ne ruskému zákonu!“ Opoziční lídr Giorgi Vašadze zároveň „nositelům ruských zájmů“ vzkázal, aby stáhli zákon z parlamentu a propustili zatčené demonstranty.
A tak se nakonec i stalo – představitelé uskupení Gruzínský sen v prohlášení uvedli, že zákon, který dříve podporovali, bezpodmínečně stáhnou kvůli uklidnění společnosti. Podle zástupců strany, které kritici vyčítají blízké vztahy s Ruskem, byl zákon nepravdivě označen jako „ruský zákon“.
Kavkazská země se tak alespoň prozatím ubránila autoritářským tendencím a odklonu od evropského kurzu. Ovšem na jak dlouho?
