Válka na Ukrajině je prvním ozbrojeným konfliktem, ve kterém Západ systematicky shromažďuje důkazy o válečných zločinech. „Oproti tomu, o čem vyprávíme my v Jugoslávii, je to úplný game changer. Tam přijížděli vyšetřovatelé po letech, hrabali se ve stozích papíru nějakých výpovědí nabraných lidmi, kteří neměli ani zkušenost, ani možnost dělat relevantně rozhovory s poškozenými,“ říká Viktor Portel, režisér dokumentu o českém vyšetřovateli Vladimíru Dzurovi, který v roce 1997 dopadl prvního válečného zločince z bývalé Jugoslávie, postavil ho před haagský tribunál a rozpoutal tím sérii dosud nemyslitelných stíhání politických a vojenských představitelů. Fakt, že se tehdy před soudem ocitl i srbský prezident Slobodan Miloševič, by měl ruskou garnituru děsit.
Realita zločinů, které byly spáchány v bývalé Jugoslávii a v současnosti se dějí na Ukrajině, je podle Viktora Portela srovnatelná, liší se parametry. „Ten jugoslávský konflikt byl daleko víc nepřehledný tím, že z velké části šlo o sousedsko-bratrovražedný konflikt a že tam daleko víc brali na všech stranách mnozí aktéři spravedlnost do svých rukou. Přece jenom na Ukrajině je to daleko přehlednější a je to daleko, troufám si říct, víc pod kontrolou. Míněno, že existuje ukrajinská armáda, existuje ruská armáda a ta šedá zóna mezitím určitě je, ale nebude tam tolik paramilitárních jednotek,“ myslí si režisér a vedoucí filmové produkce neziskové organizace Post Bellum.
Městem, ve kterém vzájemná nevraživost místních vygradovala za hranice lidskosti, se stal v roce 1991 chorvatský Vukovar. V tamní zemědělské usedlosti Ovčara došlo ve své době k největšímu válečnému zločinu od druhé světové války. „Nevíme a nikdy nezjistíme, jak se obyčejný starosta, milující manžel, dostal do situace, že najednou byl na farmě, kde bylo internovaných 300 lidí z jeho města, malého města, lidí, z nichž mnohé znal jménem, a tam se podílel na jejich brutálním bití, trýznění a pak odjel. A pár hodin na to bylo těch 300 lidí, jeden po druhém zabitých,“ popisuje Portel masakr, na jehož dějiště se vrací s vyšetřovatelem Vladimírem Dzurem v dokumentu nazvaném příznačně Vyšetřovatel. Právě starosta Vukovaru Slavko Dokmanovič, považovaný za jednoho ze strůjců krveprolití, byl vůbec prvním válečným zločincem, kterého se Čechovi pracujícímu pro Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii podařilo zatknout. Operace Květinka přesto jednoznačné spravedlnosti nedošla. Chorvatský Srb Dokmanovič se těsně před rozsudkem oběsil ve své cele.
„Vladimírův příběh je v českém kontextu hodně nevšední. Když se na to člověk podívá, tak my tady z 90. let a dál nemáme moc příběhů lidí, kteří by opravdu něco výrazného, nezpochybnitelného dokázali nejenom na českém poli, ale i na tom mezinárodním,“ myslí si Portel, který ve svém celovečerním snímku zachycuje na místě činu i očitého svědka brutálního běsnění a výpovědi dalších klíčových osob, včetně Dokmanovičovy manželky. Jejich hlasy přitom nesvírá jen bolest, kterou nedokázal otupil ani čas, ale i zklamání. A pochybnosti po letech vyslovuje i Dzuro.
Proč byl příběh Vladimíra Dzura dlouho neznámý? Kdo měl na svědomí nejhorší zločiny? Jak skončil druhý velký případ českého vyšetřovatele? Proč přišlo rozčarování místo katarze? Co člověk prožívá, když se ocitne na místě masového hrobu? Nebo co jsou Instituty Paměti národa? Na tyto a další otázky odpovídal Viktor Portel, vedoucí filmové produkce neziskové organizace Post Bellum a režisér dokumentu Vyšetřovatel, který 9. března 2023 vstupuje do kin.
