Před návštěvou na neznámém území si obvykle pořizujeme mapu, abychom neminuli pamětihodnosti a obešli místa, kde se volně pohybují vlci. Jednou z nejméně přehledných krajin ve světě českého filmu a televize je fenomén Jiřiny Bohdalové. Nabízím k jejímu zdolání malý bedekr, aby člověk nepadl do pasti povšechného soudu.
Itinerář je samozřejmě pekelně ovlivněný mým vlastním osudem. Vždyť když Československá televize začala v roce 1966 poprvé vysílat Pohádky ovčí babičky, byly mi dva roky. Stal jsem se jejich prvním divákem a u černobílé televize jsem možná zažíval první strach svého života.
Ani se nechce věřit, že vypravěčce vlčích příběhů bylo už tehdy třicet pět let. Nikdy mě nenapadlo, že je o deset let starší než Iva Janžurová, její spolucestující po všech těch báječných komediích našeho života. Dobrý herec je jako dobrý kouzelník: donutí vás vidět pouze to, co chce on.
Jiřinu Bohdalovou nezná pouze ten, kdo do Česka právě poprvé přijel z nějaké vzdálené země, třeba z Maďarska. Přesto, zkuste si představit, že její jméno slyšíte poprvé v životě, nevíte o ní nic, ale zaujalo vás, že s ní má fotku posledních šest československých a českých prezidentů. První z nich, Antonín Novotný, nastoupil do funkce v roce 1957.
Proč?
Víc než jen hlas
Pokud jste se vydali na cestu Bohdalkou s dětmi, musíte začít Večerníčky. Na Pohádky ovčí babičky navázaly Pohádky z mechu a kapradí, nesmrtelnou trilogii završil Rákosníček, svými příběhy zpoza mlhy, která by se dala krájet, už o něco temnější biják. Například já rybníček Brčálník čtu jako metaforu čistoty, do níž dřív nebo později stejně někdo načurá.
Podívejte se na rozhovor s Jiřinou Bohdalovou:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
