Čím to je, že na tragickou sobotní nehodu, při níž zahynul prezident Lech Kaczyński a další významní pohlaváři, reagovala polská veřejnost téměř čítankovým truchlením, kterého se dobrovolně učástnily statisíce Poláků?
Tuto otázku si musel klást snad každý, kdo v posledních dnech navštívilVaršavu. Ačkoli Lech Kaczyński nepatřil mezi prezidenty, kteří by měli širokou podporu veřejnosti, jeho památku chodí nepřetržitě po celý den až do hluboké noci poslušně uctít davy Poláků. Cestu k Prezidentskému paláci tak najde i člověk, který v polské metropoli nikdy předtím nebyl nebo si nestihl koupit mapu. Stačí se kdekoli v centru připojit k nejpočetnějšímu proudu a jít.
„Je to druhá Katyň,“ byla nejčastější odpověď těch, kteří na místo prezidentova úřadu přišli zapálit svíčku, nebo se podívat, jak je zapalují jiní. Mnoho Poláků zkrátka zareagovalo na prolnutí staré a nové symboliky. Krom uctění památky prezidenta a dalších 95 obětí sobotní letecké havárie, vyšli lidé do ulic Varšavy uctít i památku 22 tisíc obětí masakru v Katyni.
S fotografem Janem Šíbíkem jsme poutavou ukázku polské jednoty ve smutku sledovali ode dne, kdy k havárii došlo.
Více se dočtete v reportáži z Varšavy v Reflexu č. 15, který vychází 15. 4. 2010.
