Z olympijských sportů má patrně plavání spolu s během asi nejdelší tradici - obojí je totiž aktivita, kterou lidé používali úplně běžně k životu, zejména přežití. Závodit v plavání se začalo v Anglii v roce 1837. Tento sport za uplynulých téměř 200 let zaznamenal neuvěřitelné množství změn od samotných bazénů přes úbor až po styl plavání. Na olympiádě se objevilo na sklonku 19. století.
Z olympijského plavání se můžeme těšit už více jak 120 let. Pravidla byla na dnešní poměry velice volná - stačilo být mužem. Pak už byla určena jen minimální délka k uplavání a každý se činil, jak uměl. Pravidla neurčovala ani styl, což se později uázalo jako nefér a jednotlivé soutěže byly rozděleny právě dle stylů prsa, znak, motýl a volný.
Ženy se na olympiádě v bazénu objevily poprvé až v roce 1912. Američanky se mohly účastnit až v roce 1920, do té doby se totiž musely řídit pravidlem dlouhých sukní, kdy nesměly ukázat ani kotníček. V té době se plavaly pouze tři disciplíny 100, 300 a 4x 100 metrů vše volným stylem. V bazénech tehdy navíc chyběly dráhy, a tak do sebe plavci často vráželi a motali se jeden druhému do cesty.
V počátcích ale pro veřejnost bylo mnohem důležitější, co mají plavkyně na sobě, než jakých dosahují výsledků. Tehdy ženy nesměly ukazovat ani centimetr kůže navíc, nosily tedy dlouhé plavky a rozhodně nebyly zcela přiléhavé. Během tréninků si navíc každý měsíc kvůli menstruaci musely dávat týden pauzu. Tampónů se ženy dočkaly až o dvacet let později. Tím se ale zlepšily i jejich výkony. Časem se objevily i upnuté plavky z tenkých materiálů a holými zády. Jak to plavkyním v první polovině 20. století slušelo, se můžete podívat v galerii.
