Svět knihy přivezl Alejandra Jodorowského. To, že v Praze byli i dva nobelisté, je fanouškům komiksu celkem fuk, protože dostali loni se nedostavivšího Joda. Ten vedl dlouhou přednášku a pak se podepsal každému zájemci do jedné knihy. Jediné. Byla to těžká volba, navíc byly k dispozici i dvě novinky.
O Očích kočky jsme psali minulý týden, takže vám dlužíme pár slov o Královské krvi. Brutální středověký příběh o králi, který ztratil paměť a s ní i království, a když světské statky získal zpět, přišel o srdce, které nakonec ještě dal domnělé dceři (už jste se ztratili?), vypadá na první pohled jako Jorodowského nejprofánnější dílo. Ovšem kdo navštívil jeho přednášku, zjistí, že kniha (a jde o polovinu příběhu) je ve skutečnosti jednou z těch nejmystičtějších a nejvěrněji se držících jeho hodnot, jež mu u nás vyšly.
Předvídatelnost, schematičnost, atd., atd.
Trochu na škodu je pak naprostá předvídatelnost děje a celková schematičnost, která slouží pouze k předvedení principů mystiky středověku a namátkového představení tehdejších poměrů nejen ve vztahu král – církev – poddaní. Dílu dodává zdání epičnosti kresba Dongzi Liu, která nepokrytě vychází z fascinace Luisem Royoem – až na to, že v rozsáhlém komiksu nelze dosáhnout tak maniakálních detailů, jaké nabízí tento španělský kreslíř.
A pak vydavatelství Crew připravilo na Svět knihy ještě další Moebiovu knihu. Vlastně dvě: Arzacha a Hermetická garáž. První už česky vyšla, ale pouze v malém formátu, druhá je novinkou a čirou esencí moebiovství, tedy jednou z nejlepších Mistrových věcí.
U Arzacha, legendárního němého komiksu, připomeňme nepříliš známou stopu A. Jodorowského (když už, tak už). Pokud si vzpomenete na jeden z ikonických výjevů Arzacha – obraz totální války zuřící v cizí krajině – vězte, že právě ten vznikl na popud Jodorowského a ve spolupráci s ním. A českému člověku se při pohledu na právě tuto dvoustranu dere na mysl podobnost s Arnalem a dvěma dračími zuby… Inu, cesty Páně…
Překvapené sklenutí
Ale pojďme se věnovat Hermetické garáži Jerryho Cornelia, která kdysi po dvoustranách vycházela v legendárním francouzském časopise Métal Hurlant. Děj je spletitý a v zásadě se vysmívá prvku seriality, který mění za prvek surreality. Všechno je možné a nakonec je překvapení z toho, že se všechny dějové linky protnou, skutečné a nelíčené. Trochu škodolibého čtenáře možná napadá, že nejvíce docela povedené sklenutí dějových oblouků muselo překvapit samotného autora.
Jak jsme už napsali, v Garáži není nic nemožné, Moebius na každé stránce překvapuje čtenáře něčím novým, neokoukaným, originálním… A funguje to stejně dobře dnes jako v roce 1976, kdy začalo její publikování. Gejzír kreativity, odkazy na klasické fotografie včetně Patti Smithové či Garyho Coopera, neskutečná práce s prostorem a dokonalé kreslířské řemeslo. To vše samo o sobě je fascinující – ale v žádném jiném Moebiově díle není tolik humoru a nadsázky jako právě zde.
Hermetická garáž je parodie všeho, nač si vzpomenete, ale zároveň je i znevažováním autora sebou samým. Vše je natolik přehnané, že si může dovolit dělat legraci ze všech žánrových a new age klišé, která ve skutečnosti hlásá a miluje. Hermetická garáž je i po více než čtyřiceti letech od vydání originálu osvobozením od formy s dokonalou formou. Tenhle komiks potřebujete, při pozorném čtení zaručujeme hlasitý smích nad každou druhou stránkou.
