Děj románu Ve skříni je rozpjat mezi moravským venkovem s jeho uzeným a slivovicí, Jadranem, Německem a Českem, především Prahou a bezútěšnými středními Čechami remízků, stepí a vesnických fasád opráskaných bahnem z obručí kamiónů. Sem se autorčina bezejmenná hrdinka po konci mizerného vztahu prožitého v cizině vrací po partnerově záhadné smrti. Nemá ale kam hlavu složit, a tak si vleze do skříně zděděné po své sestře a umístěné do vnitrobloku. Autorka Tereza Semotamová (*1983) má na rozdíl od šovinistických jinolidí Čechy a Prahu ráda – na stránce 177 jim věnuje líbezné vyznání, které si patrioti, romantici a milovníci pragensií nesmějí nechat ujít. Zní jako z Paracelsovy smaragdové desky: Zde se mnou slovo hraničit smí v pokoji a míru./ Když Čechy leží u moře, uvěřím ještě mořím./ Jestliže mořím uvěřím, pak začnu doufat v zem./ A jsem-li to já, pak je to každý, kdo je tolik co já.
Právo na vzpouru
Ideově dosahuje Tereza Semotamová v románu Ve skříni mocného účinu srovnáváním linií modernity (v pásmu děje v supermarketech, užíváním technických vymožeností jako mikrovlnka nebo dálkovým cestováním, reflexí konzumního života i reakcí na něj), starosvětským dramatem rodiny a vztahů (vzpomínkami, postavou babičky, rodičů a ostatních příbuzných a přátel) a podílem filozoficko-mytickým, spočívajícím v prolínání intimního a kosmického, proudu hrdinčiných myšlenek a světa vůkol, hraničními stavy a vzpourou proti destabilizující stabilitě, konzervované nehnutosti společenských vztahů. Jedná zcela v legitimní intenci romantismu – jde o právo na vzpouru proti společenským omezením svobodného rozvoje osobnosti.
Zdatná lekce
Ve skříni hrdinka trochu nasává slivovici z placatky jako prevenci proti nachlazení, čímž odlehčuje děj svých prožitků a činí je intenzivnějšími. Lze jí jenom vytknout, že nevěnovala více pozornosti tabáku a jeho stimulačnímu vlivu na centrální nervovou soustavu i jako antistresoru. K pochopení třeba dodat, že autorčina reflexe jednoznačně potvrzuje teorii, že takzvané civilizační drogy jsou nezbytné pro životní rozvoj, ať už slivovice pro jistý moment uvolnění a opojení, tak tabák, resp. konopí pro atavismus bezpečné a zručné manipulace s ohněm a smyslové vnímání dýmu i taktilní gestikulaci se smotkem, dýmkou či cigaretou jako projevem kolektivní vzájemnosti a utužení kmenové solidarity, přesahující k metafyzickému neznámu. Cit ohně z nás dělá člověka. Tento fakt je neoddiskutovatelný a zákonodárcům jednoznačně uniká jeho smysl. A propos smysl: autorka románu Ve skříni o 222 stranách poskytuje zdatnou lekci nenucenou kompozicí, nevtíravým rytmem vyprávění, větnou kadencí a vyvážeností i zajímavým a propracovaným jazykem – a její knihu má smysl číst.
![Fischer & Fischer klein: malé břidlicové Hi-Fi reprobedny s externí výhybkou [test]](https://t.cncenter.cz/ras-cz/9-crosspromo-orig-1147274.jpg?t=LzE2MHg5NS9zbWFydA%3D%3D&h=T7DWqH-8Kg3o2HeHljvH1w&e=2145916800&v=1 "Fischer & Fischer klein: malé břidlicové Hi-Fi reprobedny s externí výhybkou [test]")
