Nakladatelství Garamond přichází s titulem, který by si neměli nechat ujít milovníci země galského kohouta. Zbyněk Kašpar, profesionální průvodce po Francii a zároveň franštinář a dějepisář na Církevním gymnáziu v Plzni, je pro uspokojení této zvídavosti, jak vyplývá z jeho profese, jako stvořený a své bohaté zkušenosti (zatím napsal několik průvodců) náležitě zúročil. Přesvědčíme se o tom četbou jeho poslední publikace s názvem Kruté příběhy sladké Francie.
Všichni víme, že školometský výklad historie, lpící na znalostech letopočtů, aniž by si je žáci dovedli zařadit do náležitého dobového kontextu, posluchače často spíše odradil, než aby v nich podnítil interes. Tohoto zádrhelu si je učitel a průvodce Zbyněk Kašpar vědom, a proto své poutavé vyprávění pojal neortodoxně.
Kdo se skrýval za železnou maskou?
Každý z nás sice asi četl (mladší generace si je spíše klikly) Dumasovy Tři mušketýry, ale ruku na srdce – kolik z nás ví, jak to bylo doopravdy s obléháním La Rochelle a jaká vlastně byla královna, pro jejíž čest nerozluční Athos, Porthos, Aramis a d’Artagnan neváhali nasazovat život? A kdo se skrýval za železnou maskou, což je příběh, který stejně jako výše zmiňovaní Tři mušketýři několikrát přitáhl pozornost filmařů? A proč se ve středověku bylo třeba stůj co stůj vyvarovat pobytu na lůžku nemocnice v Beaune? A tušili jste, že král František I. dokázal pomočit milence své ženy? Nic z toho jste se od upjatých učitelů dějepisu zajisté nedozvěděli, ale pokud si najdete čas na přelouskání Kašparovy třísetstránkové knihy, po jejím zavření si můžete s uspokojením zamručet, jak se vám obzory vědění rozšířily, a ještě jste se při tom leckdy zasmáli. Na všechny výše uvedené a četné další otázky vám totiž Kašparův svěže psaný text poskytne odpovědi.
Francie ustupující, ale stále skvělá
Francie už nedosahuje takové velikosti jako ve své nejslavnější minulosti; přes veškeré úsilí význam a rozšíření jejího krásného jazyka zastínila opravdu světovější angličtina. Ani na poli vojenství už Francie nenahání takovou hrůzu jako za krále Slunce Ludvíka XIV. nebo císaře Napoleona. Přes tento ústup ze slávy, kulturního a velmocenského postavení nicméně zůstává přední evropskou mocností a její historie se v minulosti několikrát úzce prolínala s českou. Už jen z toho důvodu je dobré, abychom se o ní oddechovou formou dozvěděli co nejvíce. Kašparova kniha je slibným vykročením a může skýtat inspiraci případným dalším následovníkům. Vive la France !
