Netradiční etymologické cestování: Herzoslovensko a další názvy, které vás zmatou. Jsou ale poetické
Jak najít „zemi hromového draka“, „zemi chráněnou ohněm“ nebo „zemi lidí s kučeravými vlasy“? Britský cestopisec Duncan Madden ve své knize Nalezeno v překladu dešifruje, že právě to jsou pravděpodobné původní významy názvů Bhútánu, Ázerbájdžánu a Papui Nové Guineje. A vedle toho se snaží vypátrat etymologii názvů dalších více než šedesáti států.
Světoběžník Duncan Madden na dvou stech padesáti stranách své novinky Nalezeno v překladu (v převodu Sylvy Ficové ji vydal Mapcards.net) obecně shrnuje, že pojmenování bylo nejčastěji motivováno rysy krajiny či její polohou (Haiti = „země vysokých hor“, Japonsko = země vycházejícího slunce) či podle tvorů, kteří se tam měli hojně vyskytovat (Španělsko jako země králíků). Častá jsou rovněž pojmenování podle slavné či vlivné osobnosti.
Kde leží země čestných lidí?
Nechybí ovšem ani méně tradiční postupy, zvláště u nově vznikajících a postkoloniálních států. Ostatně i Československo a Jugoslávie byly nové státy s novými názvy, což si zvláště v Británii získalo nemálo posměchu. Odrazem toho je i kniha Tajemství Chimneys (1925) od Agathy Christie. V ní figuruje stát „Herzoslovensko“ s těmito exotizujícími charakteristikami: „Obyvatelstvo tvoří převážně zbojníci. Národní zálibou jsou revoluce a vraždění králů… Celkem vzato líbezné místo.“ Nicméně střední a jihovýchodní Evropě se autor v knize nevěnuje.
Zato připomíná případ názvu afrického státu Burkina Faso, který vznikl jako neologismus, jejž zavedl tamní prezident Thomas Sankara (1949–1987), později zavražděný během převratu. Ten chtěl nahradit koloniální jméno Horní Volta novým, symbolizujícím národní hrdost a jednotu. Nový název je složen z výrazů pocházejících ze dvou hlavních jazyků země a měl označovat/deklarovat „zemi čestných lidí“.
Kongo, Zair... a zase Kongo
Slovo Pákistán zase vzniklo jako akronym, a to z počátečních písmen provincií, které zahrnovaly pozdější Pákistán (Paňdžáb, Afghánská provincie, Kašmír, Sindh a Balúčistán). Někdy docházelo ke změnám na základě dosti malicherných důvodů: „Corea“ se prý změnila na Koreu po japonské okupaci. Japonci tím údajně chtěli dosáhnout hlavně toho, aby název jejich vlastní země v abecedě předcházel tu obsazenou.
Jindy byly důvody antikoloniální, i když výsledek byl paradoxní. Tak konžský politik Joseph-Désiré Mobutu (1930–1997) se v roce 1971 rozhodl „odstranit koloniální dědictví“ v názvech a symbolech Konga a zemi přejmenoval na Zair. Což sice znělo více „africky“, ale ve skutečnosti šlo také o slovo evropského původu.
Skoro vždy v pojmenovávání hrají roli posuny geografické i významové. Například použití jména, které se původně vztahovalo na jiné území, jako když si Marco Polo spletl Mogadišo v dnešním Somálsku s ostrovem Madagaskar a ten podle přístavu (ve zkreslené podobě) pojmenoval, sám přitom nenavštívil ani jedno z těchto míst. A ještě častější jsou nedorozumění lingvistická, tedy mylný výklad původních slov. Když k břehům Mexika připlul conquistador Francisco Hernández de Córdoba a ptal se místních, kdepak že se to ocitl, podle legendy odpovídali: „Nevíme, co říkáte.“ Což v jejich jazyce znělo Yu-ka-tan. Španělé si prý tuto frázi zapsali a začali tak oblast nazývat.
Průvodce etymologickým cestováním
Ve většině kapitol přitom autor uvádí několik verzí vzniku daného jména, od fantastických a poetických až po ty přízemnější až celkem drsné. (Jako v případě názvu Dahomejské říše. Při hledání místa pro své nové sídlo se prý král Dakodonu setkal s náčelníkem Danem. Ten mu odmítl dát další území se slovy: „Mám si rozpárat břicho, aby sis na něm postavil svůj dům?“ Což Dakodonu přesně udělal: Dana zabil a nad jeho vnitřnostmi podle legendy postavil základy svého paláce.) Madden nechává na čtenáři, aby si pro své snění o daném státu vybral verzi, která mu nejvíce vyhovuje. Uvádí jména starší i současná, oficiální a vedle nich alternativní, která užívají tamní obyvatelé. Přičemž soudí, že časem bude zřejmě docházet k dalším přejmenováváním nebo alespoň k uznání dalších oficiálních názvů, jako Azanie pro Jihoafrickou republiku. Zvláště v některých regionech jsou totiž názvy států relativně nestabilní.
Jak jsme naznačili, některé oblasti nejsou v knize probírány skoro vůbec (vedle naší části Evropy také severní Afrika), jiné jsou naopak zastoupeny nadproporčně, především trochu sebestředně autorova Velká Británie. Pro netradiční etymologické cestování ale kniha může sloužit jako užitečné vodítko či návod, praktický nebo i jen čistě imaginární.
