Urození bratři Bořkové-Dohalští nasadili život za Československo. Iritovali komunisty a nacisty
Čestně, mravně, svému stavu přiměřeně. Tak zní rodové krédo šlechtického rodu Bořků-Dohalských. Úřad říšského protektora se jejich vztahu k českému národu vysmíval: „V době rakousko-uherské monarchie se kvůli svému extrémnímu pročeskému postoji propadli do naprosté bezvýznamnosti.“ Pravda je taková, že urození bratři František, Antonín a Zdeněk Bořek-Dohalský za Československo nasadili svůj život.
Vím, že se nevrátím. Nikoho jsem nevyzradil, našemu jménu jsem neudělal hanbu, řekl šlechtic a novinář Zdeněk Bořek-Dohalský svému spoluvězni, když se dozvěděl, že ho z Pankráce posílají do Terezína. Tušil, že jeho dny jsou sečteny, od chvíle, kdy ho 21. října 1941 zatklo gestapo. Sebrali tehdy i jeho bratry, Františka a Antonína. Naštěstí je však propustili, jenomže v červnu 1942 je zatkli znovu. Rodina pak dostala zprávu, že Antonín zemřel, ale co je s Františkem? Je mu padesát sedm, nemá jednu ledvinu, má slabé srdce.
Popravu Zdeňka Bořka-Dohalského si telegraficky vyžádal šéf gestapa Heinrich Himmler. Statečného odbojáře s modrou krví 6. února 1945 odvezli s dalšími odsouzenci do Malé pevnosti Terezín a umístili ho na samotku. Následující den ráno hrabě Zdeněk Bořek-Dohalský odmítl, aby mu zavázali oči. Tři výstřely vyplašily hejno havranů.
Krédo
„Sloužil lidem bez myšlenky na sebe. Tak oddaně jak nikdo jiný,“ charakterizoval Zdeňka Bořka-Dohalského jeho přítel a kolega Ferdinand Peroutka. „Měl duši odbojného českého šlechtice.“
První zmínka o starobylém rodu Dohalských pochází z roku 1395. V jeho erbu se šachovnicí byla i mouřenínská princezna. Tradovalo se totiž, že jeden z předků dal orientální krásce mat a vyhrál tak nejen šachovou partii, ale i svobodu pro křesťanské zajatce. V rodové linii byl husitský hejtman i císařský rada. Do hraběcího stavu byli příslušníci rodu Bořků-Dohalských z Dohalic povýšeni v 18. století.
Zdeněk byl nejmladším synem hraběte Františka Karla Bořka-Dohalského a belgické šlechtičny Marie Ludoviky d’Hoop. Narodil se na rodinném sídle v Přívozci 10. května 1905. Když mu bylo pět let, jeho otec zámeček musel prodat, aby splatil dluhy. František Karel se s rodinou odstěhoval do Domažlic. Přátelil se s českými literáty a umělci, doma se mluvilo česky. Svým synům Františkovi, Antonínu, Ludvíkovi, jenž tragicky zemřel ve čtrnácti letech, i Zdeňkovi nechal ušít sokolský kroj a vštípil jim rodové krédo: Čestně, mravně, svému stavu přiměřeně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
