Rusové a olympiáda: Lid si žádá chléb a hry, ale nedostává ani jedno. Jak si s tím poradí ruský režim?
Lidé obvykle požadují dvě věci – chléb a hry. V Rusku to ani s jedním z toho není ideální. V těchto dvou ohledech platí pravidlo „když není ryba, rak je ryba“ – to znamená jíst to, co je, a brát to, co nabízejí. Ruský lid hladoví po mezinárodních soutěžích, ale cpou ho vnitrostátními zápasy, které nikoho nezajímají.
Ruští sportovní novináři a bloggeři jsou kvůli absenci mezinárodních soutěží nuceni psát o sportech, jimž v předválečných dobách nikdo nevěnoval pozornost, a o sportovcích, o nichž málokdo něco ví. Navíc Rusy příliš nezajímá, který sportovec je v Rusku nejlepší, když to nelze předvést celému světu.
Občané agresívní země chápali jakoukoli mezinárodní soutěž ve formátu „naši proti ne-našim“. V době války, sankcí a masového bojkotu by to bylo ve formátu „naši proti nepřátelům“. Olympijské hry nejsou výjimkou. Pokud tam nejsou naši, nevzbuzují zájem. Tak tomu bylo v případě letních olympijských her ve Francii, jež kritizovali ruští propagandisté. Ukazovali podle nich skandální záběry ze zahájení akce a s odporem konstatovali, že je dobře, že Rusové na ďábelském svátku zvrácenosti, kde chybějí jakékoli tradiční hodnoty a morálka, nejsou. Zimní olympiáda v Miláně, která se bude konat od 6. do 22. února, vzbuzuje u Rusů větší zájem, a to i přesto, že se bude opět konat v nepřátelské Evropě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
