České seriály a pořady pro mladé se často točí kolem sexu a cítí potřebu mladé diváky vychovávat. Týká se to i původního seriálu pro Voyo Sex O´Clock, ale je tu i několik dalších.
„To, co je pro vás skoro povinnost, je pro nás zajímavá příležitost,“ řekl na besedě o young adult televizní produkci na Zlín film festivalu ředitel vývoje obsahu TV Nova a Voyo Michal Reitler na adresu zástupkyně České televize. Řeč byla o úspěšném seriálu Sex O´Clock a doprovodném cyklu edukativních videí Sex O´Clock: Afterparty.
Pro soukromou stanici, která chce na každém svém počinu samozřejmě vydělat, není běžné, aby vypustila edukativní (!) seriál na internet zdarma (!). Jenže jak říkával ekonom Milton Friedman: „Žádný oběd není zadarmo.“ Soukromé stanice pochopily, že zejména v případě produkce pro mladé se neobejdou bez chytrého marketingu na sítích. Protože jak se účastníci besedy shodli, jít si něco pustit na televizi, byť internetové je pro dnešního mladého člověka cosi jako cesta do pravěku.
A tak přicházejí ke slovu ukázky a lákadla na novou tvorbu prostřednictvím YouTube, Instagramu, a dokonce i TikToku. TikTok, při všech výhradách k jeho čínskému původu, připadá jako neobyčejně kreativní médium Lucii Kajánkové, showrunnerce úspěšného seriálu TBH. A všichni přítomní složili poklonu editorce tiktokového obsahu České televize, která svou práci odvádí velmi zdatně.
Hlavně rychle
Mládež moc původní české tvorby k dispozici nemá. „Díra na trhu“ ale v sobě zároveň skrývá nejedno riziko. „Tak vy si myslíte, že mi ukážete něco o tom, jak já žiju? Tak pojďte!“ nastínila Kajánková myšlenkové nastavení dnešního teenagera. Seriálu TBH však předcházela pověst události, když si z festivalu Seriál Killer odnesl cenu za nejlepší webseriál. Ano, webseriál, Česká televize totiž TBH vyrobila rovnou pro svou webovou platformu iVysílání. Následovaly potěšené reakce z cílové skupiny: „Tohle že vyrobila ČT??“
I další tvůrci by pro Českou televizi pracovali rádi, koneckonců ČT má oslovování mládeže i využívání lákavých menšinových témat téměř v popisu práce. Ale veškeré procesy v této instituci probíhají tak pomalu, že se speciálně seriál pro mládež nakonec může úplně minout s původním záměrem a kontextem. „Pokud vám bude trvat vyrobení seriálu pro mládež déle než dva roky, uvidí ho už úplně jiná generace, než pro jakou byl napsaný,“ shrnuje Michal Reitler.
Česká televize si vzhledem ke svým procesům nemůže dovolit „speedwriting“ a schválit něco, k čemu ještě neexistuje hotový scénář. Přitom právě tento proces ve světě přináší zajímavé a inovativní obsahy.
Snaha přiblížit se mladým také tvůrce nutká k začleňování dalších médií do obrazu. Příkladem jsou textové zprávy v #martyisdead nebo seriál Semestr (Stream), který jako by byl celý poskládaný z médií mladších, než je filmový záznam. V neposlední řadě chtějí tvůrci tnout do živého a zařazují do svých produktů téma sexu možná v množství větším než malém.
Afterparty na záchodcích
Možná je to českou paternalistickou tradicí, že mají autoři tvorby pro mládež často potřebu tuto mládež vzdělávat, a to nejen ve věcech sexuálních. Dokonce i nekonečný seriál Ulice občas zařadí edukační témátko. Cenou Emmy ověnčený #martyisdead z produkce Mall.TV nenásilně rozebírá problematiku šikany. U Sex O´Clock si už kladete otázku, zda nevznikl jako encyklopedie moderních sexuálních problémů. Což nakonec autorka seriálu Karolína Zalabáková potvrzuje. Seriálu předcházely pečlivé rešerše tématu a při jeho vzniku spolupracovalo hned několik podpůrných organizací a projektů jako Loono, 3pe nebo Safezóna. V tom se tedy projevil skutečně až veřejnoprávně. Nakonec i autorka konceptu seriálu „vyrostla“ ve veřejnoprávním prostředí ČT jako dramaturgyně.
Edukační dodatek Afterparty, který je nasazen na YouTube i Streamu, tento dojem povinné edukativnosti ještě zesiluje. „Když vám někdo pošle nahatou fotku jako první, tak vás chytře manipuluje, abyste to udělali taky. A funguje to. Hele…“ vysvětluje zjevné pravdy sympatická Veronika Čermák Macková. Sedí přitom za katedrou, takže si pro tuto chvíli vypůjčila roli učitelky Magdy z Ulice. Jen to velké přísavné dildo na stole by v Ulici nejspíše působilo nepatřičně.
„Natočit Afterparty byl požadavek TV Nova a jsme rádi, že jsme to nakonec připravovali ve stejném týmu s Matějem Randárem jako hlavním scenáristou, takže i ta edukativní část mluví stejným jazykem,“ dodává Zalabáková.
Ano, nic závratně nového se v Afterparty nedozvíte, ale koneckonců většina erotických rizik a tenkých ledů se opakuje stále dokola. Sexting, bodyshaming, bezpečný sex, coming out… Tady je opakování matkou moudrosti bez ohledu na to, zda se právě dívá příslušník generace Y nebo Z.
Karolína Zalabáková má ostatně v tomto ohledu nastudováno, vyrobila ve své produkci Cinebonbon pozoruhodný dokumentární cyklus Kronika orgasmu. Ten se s pomocí socioložky a zde i moderátorky Kateřiny Liškové věnoval historii sexuologie a sexuálních otázek v Československu.
Kronika orgasmu na záchodcích
I další sexuálně edukační pořad mají alespoň na pohled v rukou ženy. Jmenuje se Na záchodcích a najdeme ho na webu v kolonce ČT edu, a to včetně pracovních listů pro pedagogy. Ukazuje se, že nejpřístupnějším způsobem, jak u nás o sexu mluvit, je rozverný tón a obsah zaštítěný mladými ženami, které „se toho nebojí“. Pořad moderují Terézia Ferjančeková a Zuzana Kašparová, jež si téma již osahaly v podcastu Vyhonit ďábla. Tentokrát navozují atmosféru důvěrného kamarádského rozprávění na záchodcích. To vše pro jistotu doprovázené varováním, že „video obsahuje explicitní a vulgární výrazy a záběry“. V praxi to například znamená, že se moderátorky svěřují, že v pornu vidí samé malé a růžové vulvy, zatímco v reálu mohou být i fialové až černé. Ženský motiv cyklu rámuje i skutečnost, že jeho logem je neonový klitoris a režisérkou Erika Hníková.
Nutnost nebýt explicitní příliš vede tvůrce k tomu, aby se v názorných ukázkách uchylovali k symbolickým objektům téměř jako v klasické japonské kinematografii. Vulvu nahradí rozříznuté pomelo, šourek gumový balonek s kuličkami, sexuální akt nejlépe předvedou Barbie panenky.
Méně rozverný a více maskulinní je pak pořad Dělníci chtíče na Fameplay.tv, v němž Jakub Klingohr zpovídá sexuální devianty. Pořad je však určen pro osoby starší 18 let.
Naši gayové nám rozumějí
Ale zpět k seriálu Sex O´Clock. Na české poměry je velice zdařilý a kritika, že kopíruje britskou Sexuální výchovu nebo že nezobrazuje postoje vůči gayům dostatečně korektně a citlivě, není úplně na místě. Oproti všemi vyzdvihované Euforii se jedná o mnohem více komediální seriál, který – podobně jako Sexuální výchova – nezobrazuje život, jaký je, ale pracuje s nadsázkou. A zatímco Sexuální výchova je více explicitní, Sex O´Clock je civilnější a vlastně i cudnější.
„Překvapila mne kritika, že náš seriál je až homofobní,“ říká režisér Jan Bártek. „Jedna z prvních pozitivních reakcí na první díly seriálu přišla z časopisu Lui určeného pro gaye. Naši gayové nám rozumějí.“
Pokud se týká námitky, že svět je ve vnímání homosexuálů již mnohem dál než hrdinové seriálu, tvůrci oponují, že podle Českého statistického úřadu neuvěřitelných 40 % české populace tvrdí, že nezná člověka s homosexuální orientací.
„Dlouhodobě jsem slýchala, že sexuální výchova v Česku téměř neexistuje,“ dodává Karolína Zalabáková, „tak jsme tu věc chtěli nějak narovnat a hledali jsme k tomu správnou formu. Všichni opakovaně říkali, že to nejde. V České televizi se k tomu stavěli odmítavě. Až na mezinárodním workshopu pro televizní tvorbu pro děti a mládež nám došlo, že máme jít cestou fikčního seriálu.“
Tvůrci neponechali nic náhodě a jednotlivá témata probírají i s mladými, kterých se příslušný problém týká. Ke každé postavě mají přinejmenším tři předobrazy skutečných osob, jež si něčím podobným procházejí.
Seriál Sex O´Clock je svým dějištěm zasazen do Zlína, takže se vlastně v rámci Zlín film festivalu vrátil na místo činu. Výběr Zlína není cílený jen v tom, že odtud pochází režisér i produkční seriálu. Ani v tom, že Zlínský kraj má regionální filmovou kancelář, která podpořila i tento seriál. Podle režiséra Bártka tu Zlín figuruje v roli jakéhosi – oproti Praze – maloměsta. To je důležité pro pochopení chování hrdinů, kteří mají mnohem větší problém vyoutovat se, nebo naopak pochopit, že má někdo odlišnou sexuální orientaci. „Chtěli jsme, aby postavy byly ve stresu z toho, co si bude myslet jejich okolí. A to jsme pořád ještě v Čechách. Na castingu jsme měli i herce ze Slovenska a ti se nám rovnou přiznali, že roli gaye nemohou vzít, protože by to jejich slovenští fanoušci neunesli. To je důležité zmínit. V Praze máme pocit, jak jsme progresivní, ale vlastně zdaleka nejsme. Chceme lidi pobavit a jestli při tom maličko pootevřeme dveře ve vnímání odlišností, bude to jenom dobře.“
