Máte věž? A můžu ji vidět? Může ji vidět každý, už docela dlouho stojí u kostela sv. Jindřicha v Praze. Patří Arcibiskupství pražskému, které ji ale prodává způsobem ne zas tak starým – připomínajícím kšeftování s bony a valutami před sotva čtyřiceti lety. A to si kus památkové rezervace zapsané na seznamu dědictví UNESCO nezaslouží. Lepší vizuální identitu než tu čerstvou by si možná zasloužilo pražské Výstaviště. A pořádně napráskat si naopak zaslouží kruhy blízké švédské nobelovské akademii za sexuální násilí, které odkryla kniha Kruh.
Veronika Bednářová: Kdo jste nečetli, neuvěříte. Poprvé po 75 letech se v roce 2018 neudělovala Nobelova cena za literaturu. Důvodem bylo sexuální násilí a jeho krytí v kruzích blízkých prestižní Švédské akademii. Odhalily ho investigativní reportáže pětatřicetileté Matildy Voss Gustavssonové, na jejichž základě napsala knihu Klub, jež vyšla loni i v češtině. Je to čtení neuvěřitelné právě proto, že se celá kauza odehrává ve švédském kulturním milieu. Taky jste si naivně mysleli, že ve Švédsku se přece nic takového stát nemůže?
Vojtěch Rynda: Soutěž o novou vizuální vizuální identitu pražského Výstaviště sice proběhla už v roce 2020, ale vítězný návrh Terezy Hejmové, Štěpána Malovce a Martina Odehnala do veřejného prostoru (například prostřednictvím polepu tramvaje) proniká až v posledních týdnech. Jeho klíčovým principem je kontrast patkového a bezpatkového fontu. V celkovém konceptu dává smysl, ale v jednotlivých projevech – třeba na ceduli na vstupní bráně – působí lacině, jako by si někdo hrál s písmenky ve Wordu.
Marek Gregor: Vůbec by mě nenapadlo zpochybňovat výsostné právo nakládat s vlastním majetkem, ale způsob, jakým Arcibiskupství pražské nabízí k prodeji Jindřišskou věž, mi připomíná praktiky pražských veksláků osmdesátých let minulého století, když sídlili v Hotelu Jalta na nedalekém Václavském náměstí.
Never more novodobým vekslákům s památkami v historickém centru Prahy.
