Česká levice mizí z obcí. SOCDEM a komunisté přišli o tisíce kandidátů

Krize tradiční levice je už roky celoevropským tématem. V českých podmínkách se projevuje jako nebývale silná díky dominanci Andreje Babiše, který z politické mapy postupně vymazal sociální demokraty i komunisty. Jak se tento jev ale projevuje v kontextu komunálních voleb?

Příběh začátku razantního úpadku české levice můžeme datovat do roku 2010. V tom roce se vlivem úspěchu nových stran dostal do krize celostátní dvoustranický systém, který do té doby ovládal českou politiku. Úspěch slavili nováčci, z nichž se k levici nehlásil nikdo. A i když se po předčasných volbách v roce 2013 levicoví sociální demokraté k moci vrátili, vlivem marketingu i politiky Andreje Babiše oni i jejich ideoví souputníci postupně přicházeli o vliv. Tento proces vyvrcholil v roce 2021, kdy sociální demokraté i komunisté vyklidili i poslanecké lavice.

Od roku 2010 má smysl hodnotit i vyklízení pole na komunální úrovni. Když se ale ohlédneme za posledními 16 lety české komunální politiky, nabízí pohled do struktur české levice skutečně tristní podívanou. Sociální demokraté – tehdy sdružení v silné a mocné ČSSD, dnes se krčící v SOCDEM – v roce 2026 nasazují pouhých 7 % svých personálních kapacit z roku 2010. Zatímco tehdy pod hlavičkou „oranžových“ kandidovalo 19 050 lidí, letos je to 1351. U komunistů je vývoj podobný – jejich fanoušci na listinách najdou 13 % z tehdejšího počtu kandidátů: v roce 2010 jich bylo 20 695, dnes 2730. Obě strany v tomto časovém rozmezí vypadly téměř z 90 % zastupitelstev po celé republice.

Řehka: Jsme vyčůránci, chceme se ze všeho vylhat a svézt na ostatních. Pliveme do tváře lídrům Evropy

Prostor X

Ztráta pozic na venkově

Tak razantní skok předně znamená, že se nebavíme o úpadku už dříve slabých. Komunisté i sociální demokraté patřili ve větších městech i na venkově ke stabilním, dokonce dlouho téměř nejsilnějším stranickým aktérům. Své kandidáty dokázali po českém území strategicky relativně rovnoměrně rozmisťovat, to byla jejich výhoda oproti pravicovým nebo novým stranám. Jako levičáci měli deklarativně obhajovat spíše ty slabší – častěji spíše žijící na venkově.

Právě v menších sídlech je úpadek obou stran nejvíce znatelný. Největší počet zastupitelstev, kde měli své reprezentanty, vyklidili sociální demokraté v Karlovarském kraji. Zatímco v roce 2010 byli jejich straníci zvoleni do 52 z nich po celém regionu, dnes mají zastupitele v jediném: v Habartově na Sokolovsku. Relativně nejodolnější v tomto ohledu zůstaly Zlínský a Moravskoslezský kraj. Právě tento příběh ilustruje, že bychom se touto optikou neměli dívat na periferie v západních Čechách stejně jako na severní Moravu nebo Slezsko – v tradičním hornickém regionu na východě kořeny dělnické strany aspoň v malém měřítku zůstaly trochu zapuštěné.

Komunistům se tato zastupitelská infrastruktura v největší míře rozpadla ve Zlínském, Královéhradeckém a Ústeckém kraji, ve kterém byli tradičně na komunální i krajské úrovni silní. Na Ústecku obývali v roce 2010 161 zastupitelstev, dnes 19.

Obě strany samozřejmě doplácejí na obecný jev oslabování role stranictví při skládání lokálních kandidátek. To souvisí jak s poklesem počtu členů i u kdysi silných masových stran, tak s vědomím tradičně levicových sympatizantů, že jim prakticky všude kvůli extrémnímu úpadku důvěry v obě strany spojení s jejich značkou spíš škodí.

Koalice jako záchranná síť

Sociální demokraté i komunisté to řeší podobně jako mnozí jiní straničtí konkurenti: dávají dohromady předvolební aliance. Zatímco v roce 2010 v nich obě strany kandidovaly ve 2 % případů, letos je to u komunistů 53 % a u SOCDEM 73 %. Každá ze stran přitom postupuje trochu jinak. Sociální demokraté sice koalic složili proporcionálně víc, pořád se ale drží „tradiční“ spolupráce především s nezávislými osobnostmi. To zejména na venkově nikoho moc neurazí. U komunistů naopak rychle narůstá počet kooperací s jinými stranami. Víc než čtvrtina koalic je složená se Stačilo!, dalších 22 % pak s Paroubkovou Českou suverenitou Sociální demokracií. V některých i větších lokalitách dokonce sociální demokraté a komunisté navazují na svou spolupráci z loňských parlamentních voleb a kandidují v koalici společně – je tomu tak třeba v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Bruntále, Chrudimi nebo Kolíně.

Právě díky známosti celostátní značky a schopnosti aspoň nějaké straníky na této úrovni udržet se obě levicové strany nejpomaleji ztrácejí z největších měst. Je to trochu paradoxní, zejména s přihlédnutím k tomu, že odtamtud dlouhodobě čerpají nejméně ze své podpory. Třeba v krajských městech se projevil propad mezi roky 2018 a 2022. Zatímco v roce 2018 obě strany držely v šachu celostátní vládu, v roce 2022 už neměly zákonodárce v dolní komoře. Zatímco ještě v roce 2018 kandidovali sociální demokraté v nějaké podobě ve všech třinácti krajských městech, v roce 2022 už strana vůbec nesestavila kandidátku v Ústí nad Labem a samostatně šla jen v Karlových Varech a v Liberci. SOCDEM v roce 2026 už nekandiduje zcela samostatně v žádném krajském městě – byť třeba v Plzni nebo v Brně si pomáhá koalicí s nezávislými. Ve všech krajských městech kandidovali samostatně v roce 2018 i komunisté, do roku 2022 si ještě udrželi osm samostatných kandidátek. V letošních volbách kandidují zcela samostatně ve třech krajských městech – v Plzni, Karlových Varech a Jihlavě.

Vladimír Mertlík: Kázání svatého Andreje z Babiše na hoře postavené z dotací

Zpětné zrcátko

Babiš není jediný viník

Bylo by ale chybou prvoplánově tvrdit, že na komunální úrovni česká levice trpí kvůli hnutí ANO. Babišova strana totiž přes svoji celostátní sílu ani zdaleka nemá tolik místních kandidujících poboček jako sociální demokraté a komunisté v letech své největší slávy. Nemá je, protože je nepotřebuje. Pro ANO je kandidatura v každé další obci sice vítaným bonusem, vůbec ale není nutností nebo něčím, na základě čeho by se po uzavření volebních místností sestavoval účet. „Zapustit se“ do společnosti Babiš nepotřebuje, potřebuje to, co se jako úspěch dá marketingově prodat.

Přesto je však nepřímý vliv zjevný. Babišova tvárná a odideologizovaná politika postavená je symptomem doby, který se nevyhnutelně dřív nebo později musel projevit na všech úrovních vládnutí. Nezávislí a jejich sdružení české komunální politice dominovali vždycky. Zvadnutí tradičních stran – včetně těch levicových – ale přichází jako jev, který jsme dříve neviděli. I mnoho dřívějších straníků se dnes k moci v menších obcích nebo středně velkých městech dostane snáz skrz aliance, spolupráce nebo „selskorozumové“ subjekty. Politické strany tohle dávno vědí. Je ale otázkou, jestli právě ty levicové, na kterých se dá příběh úpadku stranictví ilustrovat skutečně nejrazantněji, díky tak masivnímu poklesu v klíčových měřítkách mají ještě vůbec nějakou šanci.