Temná historie Ameriky ožívá v příběhu otrokyně obviněné z čarodějnictví, ve skvělém románu s názvem Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu. Jeho autorka Maryse Condéová (11. února 1934 – 2. dubna 2024) včera zemřela, bylo jí devadesát let. Připomeňme si ji prostřednictvím recenze Petra Nagye, který pro Reflex zhodnotil tuto její jedinou v češtině vydanou knihu...
Spisovatelka z ostrova Guadeloupe nejprve získala doktorát v oboru komparativní literatury a po dosažení čtyřiceti let věku se vrhla na romanopisectví. Psala ve francouzštině a hlavním námětem jejích knih je vyrovnávání se s dědictvím koloniální nadvlády. Několikrát figurovala mezi favority na Nobelovu cenu, ale nakonec ji nezískala...
Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu
Třebaže takzvaný hon na čarodějnice probíhal ve 14. až 17. století převážně v Evropě, do historie – a také do literatury – vešel především proces, který se odehrál roku 1692 v americkém městě Salem. Právě o něm pojednává drama Arthura Millera Čarodějky ze Salemu nebo román Čarodějnice: Salem, 1692 nositelky Pulitzerovy ceny Stacy Schiffové. A klíčovou roli hraje i v próze Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu, kterou se českým čtenářům před dvěma lety představila spisovatelka Maryse Condéová.
Rodištěm francouzsky píšící autorky je sice karibský ostrov Guadeloupe, ale pobývala v Africe, Americe i Evropě a právě hledání identity patří vedle (post)kolonialismu, černošství nebo feminismu ke stěžejním tématům její tvorby. Přestože patří k nejvýznamnějším představitelkám frankofonní literatury, u nás byla donedávna prakticky neznámá. Vyjma několik textů v časopisu A2 (10/2022) představuje hlavní zdroj informací o jejím životě a díle zasvěcený doslov, jímž Jovanka Šotolová doprovodila české vydání Tituby v překladu Tomáše Havla, za nímž stojí zajímavě se profilující malé nakladatelství Maraton.
Žádná barbarka
Autorčin nejznámější román z roku 1986, který jí vynesl první literární vavříny i ohlas v zahraničí, propůjčuje hlas černošské otrokyni z Barbadosu, jež sice figurovala v proslulém salemském procesu, ale její další osud upadl v zapomnění. Proces však představuje pouze jednu z epizod hrdinčina pohnutého životního příběhu, v němž se stejnou měrou jako pokrytectví a fanatismus obyvatel puritánské kolonie Massachusetts odráží tragický úděl černých otroků na Barbadosu či nezáviděníhodné postavení žen v tehdejší, patriarchální společnosti. Sama Tituba naštěstí není postava černobílá (už jen proto, že svým způsobem je čarodějnicí) a vedle půvabu a odvahy oplývá i méně ctnostnými vlastnostmi – kupříkladu mocnou touhou po mužské lásce, která zčásti může za její nelehký osud.
I když román pojednává o tolika závažných tématech, nejedná se o čtení příliš intelektuální nebo suchopárné, naopak vyniká dramatickým dějem v barvitě vylíčených kulisách. Překvapivý je jazyk, kterým černá otrokyně promlouvá – na rozdíl od Arthura Millera totiž Condéová Titubu nepojala jako nevzdělanou barbarku, nýbrž jako výjimečně nadanou ženu, která se stává příhodnou hlásnou troubou autorčiných názorů a vizí. Výsledkem je dílo sympaticky angažované, zachycující Titubin svět v jeho kráse i utrpení.
