Marek Epstein je v prvé řadě známý jako scenárista a až poté jako spisovatel. A na poli psaní prózy hrají u tohoto očkovaného vyznavače sportovního a vytrvalostního rodičovství – to jsou informace z autorova medailonu – prim povídky, které Marek Epstein píše víc než zdatně. S romány je to trochu horší. Jak ostatně dokládá Epsteinův letošní publikační pandán.
V březnu totiž vyšla v nakladatelství Listen Espteinova druhá povídková sbírka Nerez. Šestice kratších textů zachycujících postavy v momentě životních zlomů byla napsaná suverénně, autor scénářů k filmům jako Anděl Páně 2 či Šarlatán ukázal schopnost úspornosti a zkratky a představil jednu z nejzdařilejších povídkových sbírek tohoto roku.
Před pár týdny se Epsteinova bibliografie rozrostla o další položku. Svou zatím nejrozsáhlejší knihu, více než čtyřsetstránkový román Země, vydal sedmačtyřicetiletý spisovatel ve stejném nakladatelství a nasedl s ním na vlnu obsáhlých historických románů, které se po krátkém období útlumu evidentně opět vracejí do módy a do čtenářské obliby (Země už zvesela sbírá nadšené reakce na serveru databázeknih.cz stejně jako třeba nedávno vydaný román Alice Horáčkové Rozpůlený dům).
Železná lady po česku
Ty, kterým už naopak historické romány ohledávající dějinná traumata (především) druhé půle dvacátého století lezou krkem, asi příliš nenadchne pohled na první kapitoly Země. Vyprávění přeskakuje mezi několika postavami a mezi historickými epochami. Máme zde příslušníka SS Hermanna, jeho strýce Kurta, Mirabelku, kterou si v šedesátých letech odváží z dětského domova její máma, učitele Vincenta v prvních letech komunistické vlády, a především Leu, dívku s pohnutým osudem. Tedy – s pohnutým. Lein osud je zohýbaný jako kus trubky, která se dostala do rukou lamželeza.
Ostatně sama Lea je takovým lamželezem. Disponuje stěží uvěřitelnou silou, která se jí hodí v mnoha dějinných etapách. Když musí za války vypomáhat u svých německých opatrovníků. Když se chce dostat ke svému muži do jáchymovského dolu. Když podepíše Chartu a pracovní nabídky se jí zrovna nehrnou. A nervy z oceli se Lee hodí, když se pokouší vypátrat svou dceru, od níž byla na dlouhá léta odloučena vinou nepříznivých dějinných turbulencí.
Bingo!
Jak je asi patrné z předchozího odstavce, ZeměMarka Epsteina by mohla sloužit jako takové bingo historických románů posledních let. Je zde takřka vše – od nacistů po komunisty, od Jáchymova po disidenty, od nespravedlnosti přes vinu po nezlomnou sílu vůle. Velké dějiny válcují osudy malých lidí podobně, jako Lea drtí v hospodě chlapy, kteří si myslí, že ji porazí v páce.
V zástupu těch, kteří se na poli české prózy vydali po stopách nacistických a/nebo komunistických zvěrstev, vyniká Marek Epstein sugestivností. Popisy běsnění za druhé světové války či epizody z lágru budou pro leckterého čtenáře nejspíš silným emočním náporem. Díky krátkým větám a neustálým přeskokům v čase a mezi postavami vyprávění čtenáře vtáhne.
Přesto vyvolává nový román „svátečního dramatika“ (opět autorův medailon) nejednou rozpaky. Marek Epstein se nevyhýbá stylistickým i myšlenkovým klišé. Především se ale při četbě nelze neptat: Přináší autor do oblasti, která je literárně vytěžována jak jáchymovský důl Svornost, něco vyloženě nového? Kdyby tento román vyšel před dekádou, tyto otázky by odpadly a Zemi by bylo možné hodnotit o poznání vstřícněji. Jenomže i knihy se zařazují do nějakého kontextu. A u novinky Marka Epsteina se zkrátka nelze ubránit dojmu, že se spisovatel snaží vměstnat někam, kde bylo plno už před mnoha lety.
