Už teď v létě padne první klapka českého filmu Bratři o příběhu skupiny bratří Mašínů ze začátku 50. let. Skupina se tehdy pustila do protikomunistického odboje a vydala se do Západního Německa, kde se chtěla vyškolit v diverzním boji a vrátit se do vlasti. Natáčet se bude podle scénáře Marka Epsteina (Šarlatán, Anděl páně 2). Jak těžké to bylo téma? Jak by se zachoval na jejich místě?
Zažil jste už nějakou nepříjemnou situaci kvůli tomu, že budete připravovat film o Mašínech?
Myslím, že hned první den jsem se pohádal s tatínkem. Ten, ač zapřisáhlý antikomunista, byl přesvědčený, i když snad už tolik není, že Mašíni zabili pošťáka, podřízli SNBáka a okradli pracující. Nic víc o tom ale nevěděl. Zdá se, že propaganda zapracovala báječně. Já si myslím, že problémy teprve přijdou. Že si to ještě slízneme.
Bude sedmdesát let starý příběh bratří Mašínů zajímat současného diváka?
Tenhle příběh může otevřít obecnou diskuzi o hrdinství. Ukrajinci nám dokazují, že to není jen prázdná floskule z minulého století. Hrdinství sebou nese řadu rozhodnutí. A je zajímavé, jak se tato rozhodnutí mění z pohledu morálky společnosti. Můžeme debatovat o tom, co bylo podle našeho mínění správné a co Mašíni udělali špatně, ale je třeba znát kontext. A ten chceme lidem v našem filmu přiblížit. Pět let po válce, blízcí přátelé končí na popravišti, mizí v lágrech a táta superhrdina jim zanechá jediný odkaz…kluci, žít v nesvobodě není život. A oni se museli rozhodnout, jak s tím naložit.
Vzpomenete si, co jste si myslel, kdy jste s tímto příběhem setkal vůbec poprvé?
Jakási pravzpomínka z dob dospívání na sklonku totality mi našeptává že Mašíni byli největší mizerové od porážky nacismu. Pak dlouhé ticho, aby se nečekaně vynořila kniha Jana Nováka. To už bylo po FAMU a mně ta knížka přišla báječná, opulentní až antická a naprosto nedramatická. Byl to famózní gejzír akce, dobrodružství, nesmírné odvahy a zároveň stále se opakující šablona charakterů vytesaných do neúnavných těl.
Když jste se pak po letech viděl s Josefem Mašínem naživo, jaké to bylo?
Pana Mašína jsem potkal jako velmi skromného amerického miliardáře, veselého, charismatického s báječnou češtinou. Na svůj vysoký věk působil mladě. Mladě s námi taky jednal. Byl uvolněný, ale ve střehu. Kdesi za ním jako by stál stín velkého respektu, který nás stále sledoval.
Kdybyste byl tehdy na jejich místě, udělal byste to samé? Vystřelil byste?
Pan Mašín s dcerou nám popisovali jakýsi izraelský výzkum psychiky vojáka ve válce. Jen 3% mužů z celé armády vystřelí na nepřítele, když ho fyzicky vidí. Pan Mašín hovořil o daru, já v sobě tuto schopnost rozhodně necítím. Z pohledu izraelského výzkumu jsem tedy asi spíš srab.
Máte na činnost skupiny konzistentní názor, nebo se v čase nějak vyvíjel?
Spíš než na Mašíny jsem trochu opravil svůj názor na extrémní hrdiny, jakými Mašíni i ostatní, kteří se kdy postavili totalitním režimům, museli být. My jsme dnes zvyklí věci posuzovat z mnoha stran, otáčet je, poměřovat, porovnávat, zvažovat. Jenomže právě to hrdina nedělá, protože, kdyby to dělal, dostal by se tam, kam se dostane většina z nás. Znejistěl by. A to je už jen krůček k tomu zaváhat a nechat se strhnout strachem. Nebýt hrdinou. Hrdina má velmi úzké vidění. Je přesvědčený o tom, co je černé a co bílé. A je za to ochoten obětovat hodně. Není už na něm posuzovat, zda stál na té správné straně. To rozhodneme my, váhavá a přemýšlivá většina. Od nálepky hrdina je stejně tak blízko k titulu šílence nebo masového vraha.
Jak moc jste se obával, že vám tento námět někdo vyfoukne?
Jste na omylu, když si myslíte, že příběh Mašínů je scenáristická lahůdka. Je to utrpení, se kterým jsme se natrápili a nejsem si vůbec jistý, jaký bude výsledek. Už jsem naznačil, že příběh trpí nesmírnou epikou a pramalou dramatikou. Na jedné straně máte dva podobné charaktery bratrů Mašínů obklopené stejně přesvědčenými, ale historicky méně atraktivními kumpány. Na straně druhé stojí anonymní systém o pět a dvaceti tisících hlav, kteří je honí. To je dobrý syžet pro počítačovou hru, ale prachmizerný pro drama. Bylo třeba rozhodnout, co všechno se ve filmu nestane, vybudovat dramatické vztahy mezi bratry, matkou a sestrou. Výpovědi a protokoly zaznamenávají data, my potřebovali emoce. Ve výsledku to tedy bude především naše vize jejich příběhu. Ostatně, jako je to u filmu vždycky.
Co bylo na přípravách nejtěžší?
Natáčet se mělo v roce 2021, ale tak jako celý filmový průmysl, i nás infikoval covid. Start se dvakrát odložil a pak úplně zrušil. Chvíli to vypadalo, že je konec. Ale někde zatím příběhem je neskonalá vůle. Právě teď se ještě na HitiHit.cz vybírají peníze na pronájem techniky, komparzní scény, stavbu dekorací, efekty a další. S trochou štěstí první klapka padne v srpnu. Kdo by chtěl film podpořit, ještě to stihne. Ať už stojí na kterékoliv straně železné opony.
Marek Epstein (46) je scenárista, spisovatel a dramaturg. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. Ke psaní potřebuju ticho, střízlivost, dostatek spánku a pár autistických úkonů k dosažení maximální koncentrace. Film Bratři režíruje Tomáš Mašín a produkuje Petr Bílek.
