Některým politikům se zdá, že česká slova neznějí dostatečně „závažně“, a tak zvolí cizí – mnohdy špatně. Jiní mluvčí ve veřejném prostoru v touze po důležitosti nepoužijí správně ani české výrazy.
Novinářský jazyk má přirozenou tendenci k automatizaci, jazyk umělecký směřuje především k aktualizaci. Jak je to s jazykem politiků? Soudě podle toho, co dnes a denně slyším z jejich úst, nazval bych to tendencí k destrukci a degradaci češtiny.
Tak například když v televizním zábavním pořadu prohlásí pozvaný kuchař, že „avizoval batáty“, je to spíš úsměvné. Ale když ministr vnitra Vít Rakušan „avizuje“ v tříminutovém vstupu hned sedmkrát, je to směšné zakrývání podstaty jinak jednoduchého sdělení. Ze stejného důvodu ostatně i jiní politici tak rádi neustále něco „signalizují“, „deklarují“, „predikují“, či dokonce „fokusují“. Kdyby pro totéž měli volit česká slova, asi by to v jejich očích vypadalo příliš prostomyslně. Což je stejné, jako když z úst personalisty slyšíte místo slova dělník vznešenou titulaturu „operátor“. O starém dobrém „dělňasovi“ ani nemluvě.
Jak pravil poslanec Jakub Michálek obsahově správně, gramaticky však zoufale: „Pravidla hry máme všichni stejné.“ Navzdory tomu ministr zdravotnictví Vlastimil Válek neváhá do veřejnosti s chaotickou vervou hustit formulace jako „tyto očkování“, „aby pravidla byly jednotná“ či „dvěmi organizacemi“.
Příklad poslední je výrazem snahy o jazykovou hyperkorektnost, která nerespektuje, že čeština má u číslovek dva a oba a u párových částí těla pozůstatek tzv. duálového skloňování. Takže místo „mezi dvěmi procenty“ má být správně „dvěma“, natož aby platilo vyjádření – už nevím kterého hejtmana –, že se na věc musíme podívat „jinými očimi“. „Jinýma očima“ zní pro někoho ale asi stejně primitivně jako obyčejné „teď“, místo něhož všichni najednou používají hlubokomyslné „v tuto chvíli“.
Je to stejný jazykový smog jako ono horlivé „děkuji za pozvání“, které do veřejného prostoru zavedl svého času Miroslav Kalousek. Zdvořilá faleš.
