Brněnskému nakladatelství Extra Publishing, vydávajícímu mimo jiné mimořádně zdařilé výpravné publikace o naší minulosti a časopisy věnující se historii, nelze upřít odvahu v této koronavirové, kultuře nepříliš nakloněné době.
Zatímco někteří nakladatelé skomírají a zoufale bojují o přežití, nebojí se totiž přijít na rozkolísaný trh s originálními, kvalitně zpracovanými, a tudíž také cenově nikoli nejlevnějšími publikacemi ve víře, že si najdou své čtenáře, kteří raději vypnou topení a pohrouží se do četby pod peřinou.
První republika očima legionářů i sportovců
Zatím poslední přelomovou publikací Extra Publishing je kniha Pavla Pospíšila a Vojtěcha Klímy PRVNÍ REPUBLIKA V BARVĚ. Na 256 stranách před zvídavým čtenářem defiluje dvacetiletá historie prvorepublikového Československa ve fundovaném doprovodném textu, a především na více než sto třiceti historických, novodobě kolorovaných fotografiích.
Příběh první republiky otevírají ti, kteří se o její vznik bezesporu nejvíce zasloužili – naši legionáři. Ožívají před námi významné události, osobnosti, místa, ale rovněž všední život a kuriozity naší první republiky. K té dodnes nemálo lidí vzhlíží s určitou dávkou nostalgie, i když, jak dnes již víme, zdaleka ne vše připomínalo takovou idylku, jak někteří lidé líčili.
Nechybějí výjevy ze sportovního a v předválečném Československu mimořádně pestrého kulturního života, sokolové coby symbol vlastenectví, „královna volantu“ Eliška Junková, Tomáš Baťa jako ztělesnění úspěšného velkopodnikatele a monumentální dílo symbolicky uzavírají vojáci chystající se během zářijové všeobecné mobilizace v osmatřicátém roce odhodlaně bránit milovanou mladou republiku.
Smutný konec „kolorovaného období“
Odpověď na otázku, zda jim tehdejší vedení státu mělo umožnit přeměnu tohoto odhodlání v činy, ponechme nezodpovězenou, jelikož názory se různí a budou se lišit i v budoucnu; polemizovat s nimi je už nad rámec literárního útvaru zvaného recenze. Každopádně mnichovský diktát představuje tragické završení existence nově vzniklého státu. Kácení hraničního sloupu a příjezd Führera Adolfa Hitlera na Pražský hrad, kam dorazil dříve než prezident Emil Hácha, takže hlavě státu vetřelec udělil audienci v jejím vlastním sídle (!), jsou smutným završením onoho „kolorovaného období“.
Co však zůstává, je vysoká prospěšnost a estetická úroveň této publikace a jí podobných. Kolorované snímky se těšily a těší nevšední oblibě čtenářů, a pokud někteří tuto knihu dostali pod stromeček, jistě se do ní zvědavě ponořili a vychutnali si šarm první republiky v barvě.
