Prvního května slavíme dvacáté narozeniny Reflexu, Svátek práce a pak taky zahájení Světové výstavy Expo 2010 v Šanghaji. S těmihle velkolepými výstavami je trochu potíž – po 160 letech jejich existence je oprávněné se ptát, jestli se vší tou opulentní načančaností nejsou v době umělých jater a vláken Nano-Tex přežitkem nebo nanejvýš reklamou na danou vystavující zemi, jestli skutečně stále ještě jde o „ekonomickou a kulturní olympiádu světa“.
Také proto v intervalu od 1. května do 31. října zavítá do Číny i náš člověk z Reflexu – aby zjistil, zda půlmiliardová investice české vlády do naší účasti nepřišla vniveč, zda si výstavní budovy více než 240 účastnických zemí a organizací na ploše větší než pět kilometrů čtverečních opravdu může přijít prohlédnout odhadovaných 70 miliónů diváků (z toho 90 % Číňanů) a zda český pavilón skutečně navštíví očekávaných 30 000 lidí denně, jak se ostatně stalo i v den zkušebního provozu. Zvědavce bude do bílé budovy pokryté hokejovými puky zřejmě lákat především obrovská slza z ryzího zlata, jádro expozice LacrimAu z dílny Federika Díaze – umělci nakonec Česká národní banka nezapůjčila tunu zlata, takže kapka je „jen“ 80 cm vysoká a 50 cm široká.
Kromě exponátu z drahého kovu si návštěvníci mimo mnohé další artefakty prohlédnou i dvě oblýskané, turisty pro štěstí ohlazené bronzové plakety ze sochy svatého Jana Nepomuckého z pražského Karlova mostu, porcelánové dekorace Jakuba Berdycha a Maxima Velčovského ze studia Qubus nebo symbiózu českých měst s přírodou očima Barbory Šlapetové a Lukáše Rittsteina.
Mimochodem, nepřipadá vám příznačné, že se Expo 2010 s hlavním tématem Lepší město – lepší život koná právě v Číně?
