Nevím, komu z nás se to nestalo: Jdete z domu a zabouchnete si klíče. Voláte zámečnickou pohotovost. Nestihnete přijít včas do zaměstnání, na schůzku, pro dítě do školky, pro tchyni na nádraží. Manžel(ka), partner(ka) vás považuje za absolutního retarda. Zvláště když prozradíte, že zámečníkovi jste museli za otevření zámku zaplatit patnáct stovek. Osm za cestu, sedm za práci. Úkon, který trvá patnáct sekund. Těžko ovšem můžete celou klíčovou patálii svést na někoho jiného než sami na sebe. Pokud tedy netrpíte nějakou zvláštní duševní chorobou. Se svobodou je to obtížnější.
Když vám většina národa svobodně zvolí prezidenta, který má svobodu a dodržování principů zastupitelské demokracie, jemně řečeno, na háku, je obtížné akceptovat výsledek svobodných voleb, zvláště pokud jde o volbu přímou.
A netýká se to jen nás, Čechů, Moraváků a Slezanů. Jen si vzpomeňte, co se dělo před poslední volbou amerického prezidenta. Hollywood by byl dnes vylidněn, kdyby všechny ty hvězdné celebrity dodržely slib, že pokud vyhraje Trump, emigrují z USA. Přestože se ten náš prezident neštítí účastnit se jakéhokoliv ústavního puče (viz „prezidentská vláda“ po prokurátorském odstranění legitimní vlády Petra Nečase v roce 2013), pro mnohé z nás je těžké si připustit, že stále žijeme ve svobodném státě. Ale žijeme. Můžeme přece příště volit jiného prezidenta.
A také nám nikdo nebrání protestovat proti trestně stíhanému premiérovi, jenž potenciálně ohrožuje naši svobodu tím, že nechává struktury státu prorůstat lidmi, kterým je nadřazena jeho osobní svoboda a byznys nad zájmy státu. Je to sice svoboda skřípějících zubů, ale pořád svoboda. I když jsme v každých příštích volbách proti jeho voličům v nevýhodě – náš pan premiér s podporou svých věrných pochopů totiž zcela nepokrytě rozhazuje veřejné peníze ke korumpování svých potenciálních voličů a oddálení politického konce svého populistického politického hnutí. Ale každé hydře jednou musí dojít strava.
Nicméně cítím, že svoboda je ohrožena nejen vrcholnými představiteli země, ale paradoxně i těmi, kteří mají svobody a demokracie plná ústa. Doba jim jde totiž v ústrety. Oktrojováním politicky nekorektních nebo nevhodných názorů, snahou po umlčení hlasu jiných než těch jedině správných liberálně ekologických demokratů. Třeba i prostřednictvím normálního křiváckého udávání svobodomyslných lidí s kritickým názorem na sociálních sítích „někam nahoru“. Za hranicemi, tedy hlavně těmi západními, dostává tato politika už i institucionální podobu, nutně dříve nebo později ohrozí i nás.
Reflex je svobodné médium. Jsou v něm i kolem něj soustředěni lidé, kteří o svobodě píší, přemýšlejí a znamená pro ně klíčovou hodnotu. Rozhodli jsme se proto nazvat období, jež symbolicky skončí třicátým výročím listopadu 1989, klíčovým. Klíčovým pro naši osobní svobodu i svobodu našeho národa. Budeme se o ni přít, pořádat debaty; pozveme na naše papírové i internetové stránky osobnosti mající ke svobodě nebo nesvobodě co říci. Dokonce se nám podařil husarský kousek v podobě zprodukování filmu, v němž na miniaturní filmové ploše jedné minuty natočily převážně kulturní osobnosti svou představu osobní svobody.
Budeme rádi, když nezůstanete klíčového léta a podzimu stranou ani vy.
A přeji vám, ať si nezabouchnete doma klíče. Ty ke svobodě ani ty normální.
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
