
Větu Dnešek je váš, zítřek je náš jsem si vypůjčil z knihy novináře Pavla Tigrida, kterou vydal v emigraci sedm let před pádem komunismu. Reagoval na akce dělnického hnutí Solidarita v Polsku a chtěl říct jedno: komunisté sice stále mají moc (dnešek), ale ztratili přirozenou autoritu. A bez toho se dlouhodobě nedá vládnout, ani když máte v rukou armádu a policii. V určitou chvíli se pak obrátí mezinárodní situace, dostatečný počet lidí se zbaví strachu a zítřek bude patřit lidem stojícím v opozici.
Říkejme mu zloděj
Pražská Letná se sice odehrávala v jiném politickém kontextu, ale základ je stejný. V neděli sem přišlo minimálně tři sta tisíc lidí, a to převážně z řad středních vrstev, které jsou svou angažovaností pro politiku vždycky nejdůležitější skupinou. Poselství bylo jasné: Máme toho dost, Babiše se nebojíme a jeho autoritu neuznáváme. A co horšího: na tisících transparentů nebyly primárně politické požadavky. Odrážela se na nich směs pohrdání a legrace z premiéra, jehož hospodářské a trestněprávní delikty překročily představitelnou mez. Nejčastěji se o Babišovi vyjadřovali jako o zloději, ale neříkali to vždycky nenávistně. Co z toho vyplývá?