Marek Stoniš: Komunistická drzost, která nezná mezí

Marek Stoniš13. června 2019 • 06:50

Ilustrační kresba

• foto:

Ivan Steiger

Jakékoliv strany, jež měly nebo mají ve svém názvu odkaz na komunismus, se vždy vyznačovaly mimořádnou drzostí a neomaleností. Což jsou ostatně vlastnosti, díky nimž se jim dařilo dostat k moci, devastovat po celé dvacáté století velkou část světa. K výše zmíněným vlastnostem se krom jiného vážou také metody vládnutí i propagandistického boje. Komunistům, stejně jako jiným totalitářům, se vždy dařilo zaměňovat a nakonec i vyprazdňovat významy slov. Mír, válka, štěstí, láska… Vezměte si jakýkoliv výraz, dejte ho do úst komunistovi a uvidíte, co z něj udělá. Třeba lásku, tento nejniternější cit, zdevastuje láskou k Sovětskému svazu.

Slibovali ráj na zemi, dostatek všeho všem zdarma, a místo toho rozpoutali velké kradení. V samotném Československu přece vypukl komunismus velkou institucionální krádeží – znárodněním, vyvlastňováním a likvidací i toho nejdrobnějšího soukromničení. Zvláště brutální byla podoba této bolševické zlodějiny na venkově – kvůli nucené kolektivizaci (také další slovo, které má jiný než svůj význam) přišly milióny lidí o svůj rodový majetek, půdu.

Kvůli vlhkému komunistickému snu o jednotném zemědělství proběhly děsivé soudní monstrprocesy, byly vyneseny stovky let rozsudků nad těmi, kteří se vzepřeli, a to včetně trestů hrdelních. Komunisti vyhnali z domovů rodiny, zavedli mezigenerační vinu (děti byly trestány za údajné zločiny rodičů i prarodičů). Výsledkem jejich sociálních a ekonomických experimentů bylo všeobecné zaostávání za vyspělým světem, velkolepé předstírání ráje, jenž se nekonal.

Petr Pešek 10. června 2019 • 10:36

Andrej Babiš neustoupí. Ulici ani „mediálnímu lynči“. Nikdy!

U nás tento bolševický ráj trval čtyři desítky let, než se přičiněním mezinárodních souvislostí a totálního ekonomického rozkladu našeho milovaného Sovětského svazu zhroutil.

Polistopadová politická generace razila vůči komunistům havlovské heslo „Nejsme jako oni“, revanš se nekonal. Přestože mohl. Výsledek? Komunistická strana přežila, stala se dokonce polovládní partají. Premiérem je bývalý estébák, komunista a miliardář, jenž neumí vysvětlit, kterak v devadesátých letech přišel byť jen k jediné vydělané koruně. A prokázané zločiny komunismu jsou „překrývány“ novou propagandou.

Radka Typltová 12. června 2019 • 12:00

Poslední leprosárium v Evropě: Místo, kde naděje odpadává spolu s masem

Naposledy, když Babišovo ANO ruku v ruce s komunisty, zoufalými piráty, okamurovci a sociálními demokraty společně schválili ve sněmovně usnesení, že polistopadovou privatizaci doprovázely excesy a chyby se stamiliardovými škodami, a vyzvali kabinet, tedy vládu premiéra, který divoce zbohatl v oněch divokých devadesátých letech, aby zločiny způsobené při privatizaci „nebyly promlčeny“.

To nevymyslíte.

Kdybych nevěděl, že je to nemožné, chtělo by se mi vyzvat komunisty: Hodláte trestat privatizaci? A nechcete nejprve vrátit, co jste ukradli a zničili za čtyřicet let své vlády? Já vím. Oni že něco ukradli?