Mezinárodní měnový fond (MMF) zveřejnil v dubnu svůj výhled. Obvykle něco takového nevzbudí mezi neekonomy žádné velké reakce. Ovšem tentokrát byly reakce celkem výrazné. Výhled MMF totiž tvrdí, že ČR v hrubém domácím produktu (HDP) přepočteném paritou kupní síly na hlavu předběhne… Itálii. Tradičně jednu z nejbohatších zemí světa.
Konkrétně se věc má takto: MMF očekává letos jen pomalý růst západní Evropy. Dohnat Itálii by tak nemělo být těžké. Ostatně Itálie je už v recesi. A i když MMF očekává, že se z ní ve druhé polovině roku zase dostane, za celý rok prý poroste o pouhopouhou 0,1 %. Což je prostě slabota.
Itálie má totiž dlouhodobé problémy. Má problematickou strukturu ekonomiky. Čím víc na jih, tím je ekonomika zaostalejší. Navíc Italové mají dlouhodobě katastrofální veřejné finance a ani ukvapené zavedení eura jim zrovna dvakrát nepomohlo. O tom svědčí čísla: Itálie rostla rychleji než ČR naposledy v roce 1999. Od té doby její průměrný růst v letech 2000 až 2018 činil 0,4 %, zatímco průměrný růst ČR v té samé době činil 2,9 %.
Itálie tedy přestala držet se zbytkem západní Evropy krok. Začala se relativně propadat, zatímco my jsme rostli dál. Data ukazují, jak naše ekonomika dlouhodobě konverguje k západním ekonomikám. Je to sice pomalý proces, ale přece jen se tomu slavnému západu přibližujeme.
Jen tak mimochodem – samostatnou kapitolou je v tomto ohledu Řecko: Zoufalec, který se dostal do eurozóny podvodem a dodnes za to platí tvrdou daň. Řecko rostlo v daném období v průměru jen o 0,3 %. V Řecku je prostě špatná hospodářská politika založená na socialismu. Ten jaksi nikdy k bohatství nevedl.
Jak to všechno ale číst? Jednoduše. Až příliš často se setkáváme s tvrzením, že přijetí eura zajistí té které zemi členství v klubu úspěšných. Že zkrátka euro ekonomice pomáhá. Takže nikoliv: My bez eura jsme úspěšnější ekonomikou než Itálie s eurem (o Řecku nemluvě). Růst Itálie se zbortil právě okamžikem přijetí eura.
Porovnání životní úrovně
Po přepočtení HDP paritou kupní síly dostáváme výsledky, kterými můžeme porovnat životní úroveň v různých zemích. Data ukazují, že v roce 1995 jsme měli životní úroveň naprosto nesouměřitelnou. Češi byli jen na 55 % životní úrovně Německa. Slováci na pouhých 39 %. A Italové tehdy byli na 95 % Německa. A pak šly tyhle počty rychle do kopru.
ČR postupně k Německu konvergovala, v roce 2008 už vyskočila nad 69 %. Podobně na tom bylo i Slovensko, v roce 2008 se dostalo na 60 % Německa. Zato Italie s eurem se propadla na 88 % Německa.
O roku 2008 má smysl mluvit proto, že krize rozdala zcela nové karty a odhalila rozdíly v ekonomikách. ČR tou dobou pije kalich hořkosti. Zatímco slovenská ekonomika v roce 2013 roste o 1,5 %, my klesáme o 0,5 %. To znamená, že padáme na 64 % Německa, zatímco Slováci už jsou na 61 %. Nůžky mezi ČR a Slovenskem se tím výrazně přivírají. Itálie ovšem pořád dál padá a ocitá se jen na 77 % Německa. (Připomeňme, že před zavedením eura byla ještě na 96 % Německa. S eurem, tedy bez častých devalvací liry, však nedokáže konkurovat.)
A čas jde dál. V Itálii se střídá vláda za vládou, my zase pokračujeme v konvergenci. V roce 2018 jsou Češi na 71 % Německa, Slováci na 66 % a Italové jen na 75 %. Mimochodem, Řekové s eurem a se svými 55 % jsou hluboko pod námi.
Prý v roce 2022 doženeme Itálii. A Slováci v roce 2029 nás
A teď tu máme novou prognózu měnového fondu. Predikce MMF říká, že ČR bude sice zpomalovat svůj růst, ale stále poroste rychleji (!) než západní Evropa. V roce 2022 prý už bude česká ekonomika na úrovni 75 % Německa. Tou dobou prý Itálie bude na 73 % a Slovensko na 72 %. Nejrychleji tedy má růst země s eurem, středně země bez eura a nejpomaleji opět země s eurem. Jinými slovy: euro není zárukou ničeho. A my aktuálně bez eura máme nejnižší míru nezaměstnanosti v EU.
Predikce končí v roce 2024, protože MMF používá pětiletky. Tou dobou bychom měli být na 76 % Německa, Itálie na 72 %, Slovensko na 74 % a Řecko na 58 %. Takže definitivně potvrzeno: I bez eura lze dohnat jednu z dlouhodobě nejbohatších ekonomik světa! A i s eurem lze své výsadní postavení jedné z nejbohatších zemí ztratit.
Pokud zůstane zachován počet obyvatel obou zemí, měnový kurz přepočtený paritou kupní síly a protáhneme trend posledních let, bude mít Slovensko vyšší HDP na hlavu než ČR už v roce 2029. Tou dobou bychom my měli být na 82 % Německa a Slovensko na 83 % Německa. To je ovšem logický nesmysl; protahovat takto trendy je navýsost ošemetné. To by totiž znamenalo, že pak by Slovensko v roce 2037 bylo bohatší než Německo, což je naprosto nereálné.
Nereálné závěry
Slovensku dramaticky vyskočil HDP po postavení několika automobilek. Najednou se zařadilo k zemím s nejvyšší produkcí aut na hlavu na světě. Jenže automobilky nečeká dobré období. Nejprve bude kvůli politikům nutné změnit spalovací motory na údajně ekologičtější elektrické. Druhou ranou budou samořiditelná auta. Třetí ranou budou sdílená auta. Auta se už nebudou tolik kupovat, ale půjčovat.
To bude pro ekonomiku ještě větší šok. Existují různé studie snažící se kvantifikovat, kolik aut pak budeme v Evropě vůbec potřebovat. Odhady se dost liší, ale při stejném nájezdu kilometrů jako dnes se vždy ukáže, že aut máme dnes zbytečně moc. Polovinu, možná i dvě třetiny můžeme zrušit. To znamená, že taky můžeme škrtnout značnou část HDP.
Navíc konvergence neprobíhá lineárně, ale v čase vždy brzdí. Své o tom ví východní Německo. To i 30 let po pádu Berlínské zdi západní Německo nedohnalo. Západní už neposílalo do východního 2 biliony eur a rozdíl je stále patrný.
Zajímavé je, že regiony s nejvyšší produktivitou na zaměstnance v Německu jsou Wolfsburg, Mnichov a Stuttgart. Víte, co mají společného? Ano, tady sídlí automobilky. Centrála Volkswagenu drtí celý zbytek Německa. Zdejší HDP na zaměstnance činil v roce 2016 přes 170 tisíc eur, tedy 2,5násobek HDP v Berlíně. Což se ovšem dá říct i jinak: Německo vlastě žije z našich dividend! Logicky proto „nikdy“ není možné ho dohnat.
Německo nedoženeme tak dlouho, dokud nás bude vlastnit. Mnoho lidí proto přemýšlí, jak zabránit odtoku dividend. Jenomže místo toho, aby chtěli vytvořit v ČR takové podnikatelské prostředí, v němž se vyplatí dividendy reinvestovat, přemýšlejí, jak investory podvést a zavést nové daně, které by jim dividendy vzaly. To je ovšem naprosto špatně, investory to jen odradí, založí nové podniky jinde, nebudou ani dividendy, ani další investice, ani HDP už neporoste jako kdysi.
Zapomeňme na dotace
To, že doženeme v životní úrovni Itálii, sice podpoří naše sebevědomí, ale rovněž to znamená, že můžeme zapomenout na dotace z EU. Najednou se situace otočí; to my budeme dotovat chudý jih. A přitom mu to zřejmě stejně moc nepomůže, protože víme, že peníze určené na sblížení regionů byly ve východní Evropě z velké části buď rozkradeny, nebo neefektivní, a na jihu Evropy to bude podobné. Dotace tekoucí od nás tedy nejspíš přijdou vniveč. Všichni by si ve skutečnosti pomohli, kdyby celá dotační politika mezi zeměmi byla zrušena a EU se vrátila ke zdravé konkurenci.
