Za obrázkem úspěchu se nenápadně skrývá stagnace, a dokonce zhoršování kvality našeho života, ale i velmi razantní devastace země. Přehnané? Podívejte se na fakta, a stále si pokládejte otázku: Cui bono? V čí prospěch?
Tranzit milionů kamionů, ničení silnic, poškozování životní prostředí. Budování překladišť a montoven, zabírání orné půdy, platy, které nedohánějí vyspělejší ekonomiky Německa a Rakouska.
Špatně fungující státní správa je brzdou ekonomiky, je bezohledná ke svým občanům, podnikatelům a živnostníkům. Bují a roste, aniž by to zlepšovalo její služby, aniž by to občanům přinášelo něco pozitivního.
Rychlý návrat k socialistickému zemědělství. Obří lány, devastace půdy, vysychání krajiny, likvidace chovů, ztráta soběstačnosti ve výrobě potravin. Velkoagrární komplexy rychle vytěžují naši krajinu – co nejtěžší technika, tuny pesticidů, co největší dotace, co nejrychlejší zisk. Po nich potopa.
Šest let hojnosti
Desítky miliard darovaných nadnárodním korporacím, často s ročním obratem větším než rozpočet ČR. Podpora podivných cizích firem, které pak vytlačí z trhu malé a střední české firmy, vyčerpají pobídky a odtáhnou jinam.
Zhoršování obslužnosti venkova, likvidace malých podnikatelů a živnostníků na vesnicích. Po šesti letech konjuktury a miliardách utracených za programy re-start a podobné státní nesmysly, máme pořád v ČR oblasti ohrožené chudobou, místa, kde se lidem nežije dobře.
A nedosti na tom. Zhoršuje se zdravotnictví, není na lepší platy zdravotních sester, lékaři utíkají za lepším do Německa a Rakouska, nelepší se postavení učitelů. Nestaví se dálnice, neopravují se okresky, nejsou peníze na údržbu chodníků a úklid měst. Stát nezaplatí lidem péči o jejich postižené příbuzné, nejsou peníze na asistentky zdravotně postižených, na hospice. Na vědu jde ve srovnání se zeměmi, s nimiž bychom se rádi poměřovali, zoufale málo peněz.
Nejsou peníze?
Jak to, že ještě včera jsme měli dost a najednou hlásí Andrej Babiš, že penízky docházejí? Peníze docházejí, protože Andrej Babiš a partička kolem něj nehorázně dojí stát.
Půl miliardy na odměny státním úředníkům, půl miliardy automobilce BMW, s ročním ziskem 230 miliard Kč (!). V roce 2017 vláda nakoupila informační technologie za 13 miliard Kč. Půl miliardy na nový daňový portál, 40 miliard investičních pobídek pro pouhých 252 firem, 6 miliard na průmyslovou zónu, aby se mohla rozšířit firma, která má 22 miliard roční zisk, 400 milionů holkám z genderových neziskovek, lány plné řepky, předražená elektřina ze solárních elektráren. Miliarda na Centrum robotiky, využívané zahraničními korporacemi.
Nic z toho není ve prospěch lepšího života občanů ČR. Čtyři milióny zaměstnanců a jeden a čtvrt miliónů podnikatelů a živnostníků plní státní kasu a pár tisíc jedinců a několik málo set firem z ní těží.
Úkol státu
Mohlo by se zdát, že tento text psal nějaký levičák, brojící proti velkokapitálu. Opak je pravdou. Jsem ryzí pravicový konzervativec a je mi jedno, jestli je firma velká nebo malá. Chápu, že velký zvládne víc než malý a silní vyhrávají nad slabými. Je to boj, je to soutěž. Pokud je však podnikání soutěž, pak musíme mít, velcí nebo malí, rovné podmínky. A ty v ČR nemáme. Podnikatelské prostředí je pokřivené ve prospěch velkých korporací, které podnikají se státem, jako by to byl jejich důl na zlato.
Mohli bychom být soběstační a naše daně by snadno zaplatily vše, co občané potřebují. Mohli bychom být středoevropským Švýcarskem, mohli bychom se mít jako v Rakousku. Jen bychom nesměli mít ve vládě nenažrané spekulanty, jen bychom nesměli být dojnou krávou pro pár nadnárodních firem.
Dobře nalajnovat hřiště a pískat rovinu, to je úkolem státu. Nic víc, nic míň.
Autor je předseda výboru Podnikatelských odborů.
