Naše zraky jsou upřeny k Bruselu, odkud přijíždí švadrona komisařů, kontrolorů, vyhledavačů či jak to nazvat, aby si posvítila na Čapí hnízdo. Víra, kterou do ní Češi vkládají, proměňuje tuto švadronu v jakési blanické rytíře. Jde totiž do tuhého, zemi je velmi zle. V čele vlády je možná podvodník, který ukradl padesát milionů. Češi si s tím nevědí rady, spor je může už brzy všechny udusit. Očekává se, že problém Babiš a Čapí hnízdo za nás rozlousknou bruselští odborníci a nastolí v Čechách zase jasno a vládu zákona, protože domácí úřady už dlouho okolkují a rozhodnutí odkládají. Jsou ale taková očekávání realistická?
Není to poprvé, kdy se naše naděje upínají k cizině. Tam sídlí rozum, který za nás mnohokrát rozhodl a teď prý zas rozhodne. My k tomu rozumu jezdíme s prosíkem, vysvětlujeme tam, hájíme se a žalujeme. Někdy se tam sami vecpeme, jindy nás tam násilím naženou. Někdy rozhodnou bez nás, viz Mnichov nebo Moskva. K bruselským komisařům se cpát nemusíme ani u nich prosit. Lítají jim v tom jejich peníze, proto přijeli.
Odvaha rozhodovat – vzácné a nedostatkové zboží
Ať rozhodnou tak, či jinak je to veliká hanba pro Českou republiku. Každou chvíli jsme směrem do ciziny nabubřelí, radíme blbým Britům nebo doporučujeme americkým prezidentům, jak se polepšit, ale sami si nejsme schopní uspořádat své vlastní záležitosti. Brusele, raď! My sami neumíme rozpoznat, jestli náš premiér, nedostižný skoro jako bůh, ukradl nebo neukradl padesát milionů. Kauzy Čapí hnízdo se všichni bojí, nebo se bojí přímo Babiše. Tak Čapí hnízdo zbaběle strkají na blanické rytíře z Bruselu, ať rozhodnou za nás.
Jenže takové republiky dlouho nevydrží, které svou samostatnost po kouskách drobí do ciziny, byť spojenecké. Odvaha vládnout a rozhodovat je vzácné zboží, u nás v současné době vyprodané. Ale nevěřte, že Brusel to za vás (za nás) vyřeší. Babiše budeme, milí spoluobčané, muset vyřešit sami, to za nás Brusel nerozmotá. A čím později to uděláme, tím víc to bude bolet.
