Česká pirátská strana, vedení

Česká pirátská strana, vedení Zdroj: ČTK

Volební štáb Pirátské strany. Poslanec Mikuláš Ferjenčík sleduje pečlivě výsledky voleb na svém laptopu.
Volební štáb Pirátské strany. Poslanec Mikuláš Ferjenčík sleduje pečlivě výsledky voleb na svém laptopu.
Volební štáb Pirátské strany. Zdeněk Hřib spolu s vrcholnými představiteli Pirátů sleduje sčítání hlasů ve volbách do obecních zastupitelstev.
Volební štáb Pirátské strany. Poslanec Jakub Michálek sleduje výsledky.
Volební štáb Pirátské strany. Lídr Pirátů v Praze Zdeněk Hřib je v obležení.
9
Fotogalerie

Cesta do hlubin bloudící pirátské duše

O prapor čistého liberalismu, nebo řekněme levicově parfémového liberalismu, směřujícího ke svému anarchistickému extrému, je v české politice dlouhodobě velký zájem. Tento směr je velkým lákadlem jak pro ideově neukotvenou, poeticky naivní mládež, tak pro stárnoucí protestní marxisty, jimž je konzervativní komunistická stáj nepohodlná. Pirátská strana, která se k tomuto směru dokázala přiblížit nejlépe, se nyní ocitá v nelehko řešitelném sevření mezi uskupením stále protestním, anebo establishmentovým. Kam má blíž?

Nedělní Otázky Václava Moravce na ČT, které bývají na tomto místě obvykle zmiňovány, byly tentokrát výjimečné. Sešly se tam totiž tři ženy-političky: Kateřina Valachová (ČSSD), Alexandra Udženija (ODS) a Olga Richterová (Piráti). Byla to zajímavá nedělní debata, už jen proto, že přítomnost tří žen (a moderátora) byla osvěžením spíše maskulinní politické scény a reakcí pro ty, kteří volají pro větším zastoupení žen v politice. A také pro ty, co si myslí, že Piráti jsou jen Ivan Bartoš.

Sovy nejsou, čím se zdají být, a ani Piráti. Je třeba uznat, že strana s černou plachetničkou působí imageově dobře – mladí, neotřelí, ale stále kompetentní vůdci. Jakoby demokratické – asi myšleno průhledné – rozhodování strany, žádné temné zákulisní machinace. Jenže z některých nápadu mrazí...

Podívejme se jen na vystoupení Olgy Richterové, tedy první místopředsedkyně strany, ve zmíněných OVM. Piráti po triumfálním vstupu do Sněmovny zjevně otupili svá protestní ostří a nasáli státotvorný odér. Jakkoliv v tom trochu plavou, budiž jim tu snahu připsat k dobru. Nicméně některá – a dost možná základní – negativa ze svého zdrojového kódu nezapřou...

Kdo se s kým schází

Je sympatické, že si i Piráti uvědomují důležitost našich euroatlantických vazeb – viz podpora návrhu, aby se vůči podezřením z čínské špionáže bránilo společně na úrovni EU a NATO. A úplně krásně znělo, co první místopředsedkyně Pirátů říkala i o osobních svobodách. Podle ní nás všechny stát už teď šmíruje, probíhá plošné sledování občanů...jen vůči tomu bohužel neprobíhají žádné masové protesty. Inu...

No ale ti, kteří by snad Piráty podezřívali z ochrany občanských svobod, se vyjevení reality dočkali v pasáži, kdy Olga Richterová mluvila o „kultuře“, tedy z hlediska kontaktů mezi politiky a různými vlivnými osobami. Poté, co dosti explicitně varovala, že nás všechny stát šmíruje, jsme se dozvěděli, že je důležité vědět, kdo se s kým schází. Zatím tedy vrcholní politici... Jakoby se na samotném scházení – zvláště v takové „vesnici“, jakou je pražská vládní čtvrť – mělo a priori skrývat něco špatného. A další věc z jiného ranku, tedy že k vymýcení podezření z čínské špionáže (jakkoliv vážnému) pomůže, pokud budou vypisovány veřejné zakázky na IT systémy založené na otevřeném hardware. Inu...

Čína a USA

A tam a zase zpátky. Příjemně překvapí, že i první místopředsedkyně Pirátské strany bere v potaz nadřazenost bezpečnostních zájmů republiky před ekonomickými. Je ale bezpečné svěřit správu věcí veřejných do rukou strany, která bezpečnost informačních sítí vidí jen v tom, že budou komponenty vyráběny na evropské půdě, nejlépe pod státním dozorem? Prosím, žádný smích, toto je myšleno vážně...

...stejně jako charakteristika Číny, že je to země, kde jsou „koncentráky“ a ztrácejí se tam lidé. Ano, to vše je nejspíš pravda, a je jedno, jak moc expresivně se to řekne. Jen kdyby to nebylo rozmělněno sdělením, že vlastně špatně věci se dějí – protože zase třebas Američané odposlouchávali německou kancléřku.

Ale ano, žijeme v době relativizování a dojmů. Tak snad ještě existuje dost voličů, kteří se rozhodují i rozumem.