Jako příspěvek k všeobecné vánoční pohodě a lásce si dovoluji přinést malou úvahou, že vztahy ve společnosti by se výrazně zlepšily, kdyby bylo legální fackovat lumpíky. Jsme totiž tak křečovitě hodní, že si necháváme raději kálet na hlavu, abychom nemuseli být zlí - a grázlíci toho zneužívají doslova masově. Ovšem kdyby za každou malou sviňárnu dostali pár facek...
Neomarxistické dobrokálečství naroubované na kulturu křesťanského odpuštění vyplodilo zrůdný stav, kdy s naprostou samozřejmostí odpouštíme grázlíkům sprostotu. Když se společnost rozhodne, že nebude trestat lumpárny, tak je nadpoloviční většina lidstva začne okamžitě praktikovat hromadně. A malé lumpárny jsou de facto zákonem nevymahatelné.
Šmudla si odnesl misku...
Chodíval ke mě Šmudla - šedesátiletý zkrachovanec v profesi pedagog, politik, novinář, a jistě ještě v řadě dalších. Je zcela okouzlující, protože vypráví nádherné a mimořádně sprosté drby o spoustě mých známých. Je pravda, že si většinu vymýšlí, ale je fakt zábavný. I navštívil mne, když jsem připravoval knihu o zen, a nabídl mi kámen s vyrytou mantrou, který si kdysi přivezl z Tibetu. Nadšeně jsem souhlasil, dohodli jsme směnu za starožitnou misku (co jsem koukal na Internetu, tak v ceně dva až pět tisíc korun) a já hlupák, opojen zvlášť ponižující historkou o šéfredaktorovi, připustil, aby si tu misku Šmudla odnesl, že mi kámen přinese až druhý den.
Jistě tušíte, co mi druhý den přinesl,a došlo vám, zda měl čas mi ji dát mezi dveřmi, když jsem nabídl, že bych si pro ni přijel k němu domů. Nejinak tomu bylo další den, další den, další den... I po týdnu jsem zvolil magické číslo, možná 128, nebo 99, odpočítal v diáři tolik dnů od incidentu, a zapsal na ten den ŠMUDLA MISKA. Základním pravidlem je tyhle věci řešit, když už člověk není na**anej.
Den Š
I udeřil - před pár dny - den Šmudly. „Mám tendenci považovat lidi, kteří si dohodnou směnu, odnesou si věc a neuhradí ji, za .... Doplň prosím, za to takové lidi považuješ Ty! Tvuj bývalý kamarád.“ napsal jsem mu ráno SMS. „Já jsem pořád Tvůj kamarád. Myslím na Tebe. Někdy. Dnes zavolám, domluvíme se, přinesu. Pa, pa.“ No - za mého mládí se tomu říkalo „vysmát se někomu do očí“ - ale jak už to bylo celý půl roku starý, tak mě to spíš pobavilo. I odpověděl jsem: „Kdy to vrátíš?“ „Jirko, klid. Zavolám ti dnes a domluvíme se. už jsem to psal před chvilkou.“ „To jsi napsal už před půl rokem, a lhal jsi, proto ti nyní nevěřím. Přivez ji dnes ve 20.00 na mou adresu.“ Šmudla to potvrdil a já s napětím čekal, kdy a jak to zkusí.
Čekal jsem jen do dvou hodin odpoledne, pak pípla SMS. „Můžeme to přeložit na zítra? Našemu synovi je blbě (deprese si příchod nevybírá), chci být s ním doma. Díky.“ A teď už jsem se nesmál. Nenaštval jsem se, jen se mi trochu zvedl kufr. Mám hodně nerad Andreje Babiše z celé řady důvodů, ale od doby, co zapletl do svých zlodějin svého syna, který se netěší plné psychické stabilitě, je mi z Babiše doslova na zvracení.
Šmudla - kterému je šedesát - má syna s podobným problémem jako Babišův syn, léta se léčí. Šmudla také patří k jednomu z nejhlasitějších kritiků Babiše. A teď zapletl duševně nemocného syna do vykrucování se ze svých zlodějin úplně stejně jako Andrej, kterému léta nemůže přijít na jméno. Tak jsem odpověděl: „Ne.“ „Chápeš, že potřebuju být s dítětem? Pokud ne, tak ti to přivezu večer, A pokud něčemu takovému nerozumíš ani ty, tak to se uvidíme naposledy!“ Měl jsem v životě intimní vztah s několika hysteričkami, takže jsem na citové vydírání a manipulace na soucit zvyklý. Stejně jako na vyhrůžku „když jsi tak zlý, že se nenecháš okrást, tak tě zavrhnu!“
Když si chce muž užívat sexu s hysteričkami, musí se zocelit. Když to ale dělá místo démonické třicetileté zpěvačky ošklivej šedesátiletej chlap, je to docela legrační. A tomu „dítěti,“ na které citově vydírá, je třicet.
Legalizujte pár facek!
„Z kontaktu se mnou ses historkou s tou miskou již vyloučil. Ve dvacet tě čekám,“, odpověděl jsem. „Pokud člověk, který zná deprese, nechápe problém s někým, kdo je má také, tak to o něčem vypovídá. Přinesu ve 20,“ zhodnotil nakonec Šmudla můj mravní profil. V osm večer zazvonil zvonek. Šel jsem k domovním dveřím. Šmudla stál, servilně se usmíval a něco breptal. Natáhl jsem ruku. Šmudla sáhl do tašky, dal mi do ní misku, a pořád breptal. Vzal jsem misku, zavřel dveře a šel domů. A smutně přemýšlel.
Zítra okrade někoho dalšího, kdo si to na rozdíl ode mě nechá líbit (protože se sluší, abychom byli hodní na lumpy) a já sice mám svou misku zpět, ale Šmudla bude krást dál. Kdybych ho směl přetáhnout holí, týden by krást nemohl, protože od člověka s napuchlou hubou se nikdo okrást nenechá. Až by splaskl, okradl by dalšího, zas by dostal přes hubu, zas by opuchl, a zas by týden nekradl. A po třetí zase.
A já si osobně myslím, že v té době by ho už natolik nebavilo mít nateklou hubu, že by krást přestal. Páni poslanci, zaveďte prosím do zákona magickou formuli: „Pokud je občan terčem přestupkového jednání a je línej volat úřady, který s tím stejně nic neudělaj, má na místě právo pachateli přiměřeně nafackovat!“ Zavedením téhle jedné jediné věty do zákona se slušnost ve společnosti zvedne o řád!
