Marek Stoniš: U nás na „sedmičce“ pěkně po sousedsku aneb Čtvrť bez psích hovínek
Před časem jsem na tomto místě zveřejnil inzerát na prodej bytu ve čtvrti (Praha 7-Holešovice), ve které vyhráli volby levicoví aktivisté. Tímto inzerát beru zpět. Proč?
Pročetl jsem si náš radniční časopis, kde nás seznámili s novým vedením radnice, členy rady, včetně plánů, co s naší čtvrtí zamýšlejí v příštích čtyřech letech.
Pan starosta, jenž je zároveň poslancem lidové strany a šéfem poslaneckého klubu svého hnutí na velké radnici, má ve své gesci kromě komunikace s veřejností také mezinárodní vztahy. To je správné. Těším se, až naši čtvrť bude důstojně reprezentovat na mezinárodní konferenci v Kobylisích nebo na Proseku. Případně až vyhlásí válku kvůli hraničním sporům s první pražskou čtvrtí. Což vlastně nehrozí, tam je starostou jeho bratr, rovněž levicový aktivista. A vrána vráně, jak známo, oči nevyklove. To spíš hrozí letecká bitva naší čtvrti s Vinohrady, kde stále dožívá vláda zločinné pravice, která ne a ne vysazovat dostatek stromů uprostřed vozovek, likvidovat parkovací místa a instalovat vodní rozprašovače pro osvěžení občanstva v parném létě.
Ale to je jen část mého očekávaného štěstí ze života v naší krásné hipsterské čtvrti. Dočetl jsem se rovněž, že oproti období, kdy u nás vládla pravicová strana modrých strak, vzroste počet štědře placených místostarostů i radních města. Chvíli jsem zaváhal, jestli nejmenší pražská čtvrť potřebuje kromě starosty ještě čtyři docela dobře placené místostarosty a další čtyři radní, ale když jsem si přečetl, že jedna z místostarostek má ve své gesci také sousedské vztahy, ulevilo se mi. To nejsou vyhozené peníze.
Představuji si to asi takto: Je večer, s rodinou odpočíváme, vtom zvonek. Za dveřmi místostarostka. Dobrý den, máte nějaký problém se sousedy? Upřímně řečeno, máme, řekl bych. Občas jsou hluční, vyhazují odpadky mimo popelnice, nezdraví a kouří z oken. Pojďme to spolu řešit, řekla by paní místostarostka. A šli bychom společně za oněmi problematickými sousedy. Že jste to neřekli dřív? řekli by oni, když by jim paní místostarostka vylíčila naše starosti. Samozřejmě už nebudeme vyhazovat vajgly z oken, nebudeme přicházet domů ožralí nad ránem. A vyhazovat věci mimo popelnice? To už vůbec ne!
Paní místostarostka vytáhne notes, zapíše si poznámku a oznámí nám: Příští týden to vše stvrdíme na sousedské slavnosti celé vaší ulice. Těšíte se? Ale ne abyste přišli domů nad ránem a netrefili se klíčem do zámku! Trocha toho sousedského humoru neuškodí, že.
A když jsem se dočetl, že další náš místostarosta má na starost integraci cizinců a jeho kolega – uvolněný radní – včasný sběr psích hovínek z ulice, uvědomil jsem si, že stěhovat z naší čtvrti by se mohl jenom blázen.
Až spadnou všechny zbylé mosty spojující nás se zbytkem světa, ono to stejně ani nepůjde.
Text vyšel také jako editorial nového tištěného Reflexu.
