Baltimore, Londýn, Paříž... Kde všude v posledních letech "aktivisté" zapalovali auta?

Baltimore, Londýn, Paříž... Kde všude v posledních letech "aktivisté" zapalovali auta? Zdroj: ČTK

Francouzi od 17. listopadu protestovali v sobotu už potřetí v rámci hnutí takzvaných žlutých vest nejen kvůli plánovanému zvýšení cen pohonných hmot, ale proti růstu životních nákladů obecně. K sobotním akcím se připojilo v celé zemi na 75.000 lidí
Francouzi od 17. listopadu protestovali v sobotu už potřetí v rámci hnutí takzvaných žlutých vest nejen kvůli plánovanému zvýšení cen pohonných hmot, ale proti růstu životních nákladů obecně. K sobotním akcím se připojilo v celé zemi na 75.000 lidí
Francouzi od 17. listopadu protestovali v sobotu už potřetí v rámci hnutí takzvaných žlutých vest nejen kvůli plánovanému zvýšení cen pohonných hmot, ale proti růstu životních nákladů obecně. K sobotním akcím se připojilo v celé zemi na 75.000 lidí
Francouzi od 17. listopadu protestovali v sobotu už potřetí v rámci hnutí takzvaných žlutých vest nejen kvůli plánovanému zvýšení cen pohonných hmot, ale proti růstu životních nákladů obecně. K sobotním akcím se připojilo v celé zemi na 75.000 lidí
Francouzi od 17. listopadu protestovali v sobotu už potřetí v rámci hnutí takzvaných žlutých vest nejen kvůli plánovanému zvýšení cen pohonných hmot, ale proti růstu životních nákladů obecně. K sobotním akcím se připojilo v celé zemi na 75.000 lidí
14
Fotogalerie

Agresivní lůza: Francouzské nepokoje ukazují konec aktivismu

„Občanská angažovanost“ ve smyslu „jít někam za něco demonstrovat“ patří nenávratně minulosti. V celé Evropě se nyní ukazuje, že veřejná vystoupení davu přestala být vyjádřením politického názoru a je z něj definitivně už jen defilé rabující agresivní lůzy.

Hnutí „žlutých vest“ od poloviny listopadu ve Francii demonstruje proti zvýšení spotřební daně na benzin a naftu. Jezdilo by se dráž a to nemůže prostý Francouz vydýchat. Jejich boj za levný benál však ukazuje, že klasický aktivismus je v naprosté krizi a pouliční demonstrace už nejsou metodou občanského protestu, ale způsobem, kterým lůza ventiluje svoji agresivitu.

Konec tradiční demonstrace

Demonstroval jsem 17. listopadu 1989 a padl komunismus. A já si pak dlouhá léta myslel, že když je nejhůř a režim už je opravdu k nevydržení, vyjdou lidi do ulic a svrhnou ho. Dějiny to však zařídily tak, že když dnes vyrazí nespokojení lidé do ulic, tak jde o agresivní lůzu odhodlanou ničit a krást, kterou nespojuje žádná myšlenka ani zájem. Cílem jejich angažovanosti je ventilace vlastní frustrace a nenávisti a nemá nic společného s politikou, vyjadřováním názoru či demokratickou diskusí. Jde o čistě sociálně patologický jev podobný demonstracím neonacistů, které končí skupinovým útokem na romské ghetto.

Klasická demonstrace – aktivismus 20. století – totiž měla jednoznačně vymezený, vysoce relevantní cíl (například svržení totalitního režimu) a účastnili se jí lidé, kteří se byli vyjádřit proti nějakému zcela konkrétnímu, pojmenovatelnému a odstranitelnému zlu. Náznaky podobného typu demonstrací můžeme vidět v shromážděních proti Babišovi, která ovšem nejsou a nemohou být nic platná. Český oligarchismus ztratil zpětnou vazbu a ohlas občanů je politikům vládnoucí garnitury zcela lhostejný. Pro Babiše není důležité, co si o něm voliči myslí, protože mu bez ohledu na to jeho marketéři za jeho poctivě vyagrofertované peníze nakoupí tolik hlasů, že mu to postačí na premiérský post až do roku 2384.

Většina dnešních demonstrací – ty francouzské proti zvýšení spotřební daně na benál, ty české proti medvědům jezdícím na koloběžce v cirkuse – jsou demonstracemi proti pitomostem, irelevantním margináliím. Nemají myšlenku, nemají tedy ani demonstranty, kteří by tu myšlenku šli hájit či propagovat, a svolávají se anonymně přes sociální sítě. Výsledkem tedy zákonitě je, že se do ulic vyvalí anonymní lůza a jde rabovat.

Stručná inventura aktivismu

Pro názornost se pojďme podívat, jaké kroky podnikli demonstranti při současných nepokojích ve Francii, aby zabránili zdražení pohonných hmot pro automobily:

- Jen v Paříži bylo zraněno přes sto třicet lidí.

- Symbol Francie – Vítězný oblouk – lůza postříkala sprejem.

- Násilníci podpálili dům nedaleko Vítězného oblouku.

- Podle Reuters demonstranti v Paříži ukradli z policejního auta pušku.

- V Toulouse v jižní Francii bylo v sobotu zraněno 57 lidí, z toho 48 policistů.

- Ve městě Saint-Étienne jižně od Lyonu lůza vyrabovala a vyplenila řadu obchodů a pobočku banky.

- Ve městě Le Puy-en-Velay násilníci v noci na neděli zaútočili zápalnými lahvemi na budovu prefektury.

- Na předměstí Dijonu násilníci zapálili devět aut.

Bez hořící prefektury bude drahý benzin!

Z výčtu výkonů aktivistů je zjevné, že jeden každý ze jmenovaných aktů výrazně sníží cenu benzínu ve Francii. Pro méně chápavé – tato věta není míněna vážně. Vážně je míněno to, že obvyklá podoba dnešního „aktivismu“ je, že pod nějakou nesmyslnou záminkou vyrazí do ulic násilníci, aby mohli ničit, a dopouštějí se skutků, které s naoko propagovanou myšlenkou absolutně nesouvisí. Doba aktivismu formou pouličních demonstrací prostě skončila, společnost změnila strukturu, a pokud chce někdo něco změnit, už nemá smysl chodit hulákat do ulic, ale – zcela standardními prostředky – vypracovat ke kritizovanému problému alternativu a začít ji pracně, za své a bez dotací prosazovat. Ovšem do práce, do té se aktivistům nikdy nechtělo. Tak se holt chodí proti zdražení benzínu házet hořící láhve s benzínem na úřední budovy. To je přece mnohem větší zábava než pracovat, ne asi!