Mistrovství světa ve fotbale je nejsledovanější sportovní událostí. A protože je dnes sport často propletený s politikou více, než je zdrávo, současný šampionát v Rusku je v mnoha směrech živnou půdou i pro analýzy a komentáře v tomto směru. Co jsme viděli? Že ruský prezident Vladimir Putin to zvládl líp než Messi, Ronaldo a Neymar. Že politické a ekonomické supervelmoci i státy s největším počtem obyvatelstva ostrouhaly. A že Evropská unie, která se tolik věnuje migraci, fotbalově válcuje ostatní svými multikulturními týmy.
Putin jako Superman
Bude trvat ještě týden, než fotbalové mistrovství v Rusku skončí. Zatím je to ale pro pořadatelskou zemi úspěch. Krásné stadiony, žádné bitky chuligánů, celkem přátelská atmosféra a solidní výkon domácího týmu. Vladimiru Putinovi se proto podařilo z akce vytěžit daleko více, než by si kdo předtím myslel. Fotbalem velmi chytře překryl Ukrajinu, Krym, opakované státní represe proti svým oponentům, velkou korupci, klientelismus i propojení mafie s politikou a ekonomikou.
Fanoušci z ciziny proudili do Ruska a stalo se to, že ho navštívili bez toho, aby ho měli šanci důkladně poznat. Objevili přívětivou zemi, protože za její kulisy nenahlédli a ani neměli čas a možnost někam podrobněji nahlédnout. To se stává vždy při velkých sportovních událostech, příkladem budiž úspěšná olympiáda v čínském Pekingu v roce 2008.
Putin si dobře uvědomil, že hlavní záležitostí je fotbal a ne zkoumání toho, jak a co skutečně funguje. Ostatně fanoušci jednotlivých týmů se na šampionátech většinou drží pohromadě, na individuální poznávání okolí nejsou většinou ustrojeni. Fotbalový fanoušek je totiž specifickým lidským druhem. Média navíc vše přinášejí ve zkratce – televizní kameraman je šťastný za každé jásání či smutnění před kamerou, na rozbor politiky není čas. Důležitý je zpěv hymny, góly nebo slzy po prohraném zápase. Koho by v tu chvíli zajímal Putin?
Jenže Putina zajímalo právě to, aby se vše v Rusku najednou točilo kolem fotbalu. Podařilo se. To poloautoritářskému státu za pár miliard dolarů stojí. Ruský prezident si také dával velký pozor, s kým byl na fotbalu viděn. Vedle supervlivného korunního prince Mohameda bin Salmána se při zápase se Saúdskou Arábii objevil a dokonce se objali. Sešli se mimo stadion i k obchodním a politickým jednáním. Ovšem na zápase ruské reprezentace se Španělskem či Chorvatskem byl jen premiér Dmitrij Medveděv. Putin se nechtěl ani na fotbale ukazovat se španělským králem Filipem VI. či chorvatskou prezidentkou Kolindou Grabarovou-Kitarovićovou. Vždyť to jsou přece země EU, které uplatňují vůči jeho vlasti sankce.
Evropa a migrační vlny
Evropská unie je sice na první pohled v mnoha věcech rozpolcená a žádnou velkou sílu nevyzařuje, ale konec šampionátu tomu vůbec nenapovídá. Všichni semifinalisté jsou z EU.
V posledních letech snad neuplynul v Evropě jediný den, abychom nezaznamenali diskusi o migraci. Názory v tomto směru jsou vyhrocené, kritika přistěhovalectví roste. Ovšem do semifinále fotbalového šampionátu v Rusku postoupily jen týmy z Evropské unie a z nich hned tři (Francie, Belgie a Anglie) mají ve svých řadách mnoho hráčů, kteří se narodili v cizině, nebo ze zahraničí pocházejí jejich rodiče. Pouze Chorvatsko je výjimkou. V případě Francie, která vypadá ze čtyř semifinalistů nejsilněji, má naprostá většina hráčů cizokrajný původ. Plyne to samozřejmě především z toho, že země galského kohouta byla kdysi koloniální mocností a rodiče dnešních reprezentantů se často stěhovali do Francie.
Příznivci německé antiuprchlické strany AfD ale například po vypadnutí Německa ze šampionátu hřímali, že v týmu našich sousedů je „moc cizinců“. Fotbal je dnes ale multikulturně promíchaný snad jako žádný jiný sport.
Pozoruhodné je i složení semifinalistů z Evropské unie. Francie a Belgie jsou zakládající země EU, Anglie (jistě, reprezentovaná Velkou Británií) naopak odchází a Chorvatsko je zatím vůbec posledním státem, který do ní v roce 2013 vstoupil.
Velmoci na okraji
Daleko hůře jsou z pohledu fotbalového mistrovství na tom ovšem politicky, vojensky a ekonomicky nejsilnější státy světa. A také země s největším počtem obyvatelstva.
USA, Čína, Indie, nebo Itálie se na šampionát vůbec neprobojovaly. Rusko, Brazílie, Německo, Španělsko či Japonsko už také z bojů vypadly.
Z 20 nejlidnatější států světa postoupily do čtvrtfinále pouze Brazílie a Rusko. Jen pro pochopení, zde je dvacet zemí (reprezentují přes 60 procent obyvatel planety), kde v současnosti žije nejvíce obyvatel: Čína, Indie, USA, Indonésie, Brazílie, Pákistán, Nigérie, Bangladéš, Rusko, Mexiko, Japonsko, Etiopie, Filipíny, Egypt, Kongo, Německo, Írán, Turecko, Thajsko.
Naopak se prosadily na počet obyvatel „trpasličí země“, jako Uruguay, která má jen 3,5 milionů obyvatel a především Chorvatsko s pouhými 4,3 miliony. To je až v semifinále.
Takže na mistrovství neexhiboval ani Donald Trump (ten si vystačí sám jinde), ani čínský vůdce Si Ťin-pching. Moc se neprosadili ani takové fotbalové hvězdy jako Messi, Ronaldo a Neymar. Naopak za hvězdu bude Vladimir Putin, prezident pořádající země.
