Kdo chce získat perspektivu o reálném stavu Česka, měl by se vydat na Balkán. A kdo se pyšní tím, jací jsme v Česku kabrňáci, měl by tam povinně jezdit pravidelně. Vůbec by nebylo od věci tam poslat současnou samozvanou vládu a dát jim do ruky lopatu.
Cesty bývají inspirativní. Říká se to. Navíc to zní moudře a jaksi zasvěceně, dokonce i hlubokomyslně. A někdy je to dokonce i pravda (zapomeňme na chvíli, že žádná pravda neexistuje). Rozhodně to platí, když se vydáte na jih východní cestou, takzvanou balkánskou uprchlickou trasou, ale obráceně.
Davy uprchlíků tam už přes dva roky nepotkáte, zato kolony na maďarských hranicích vám připomenou doby nedávno minulé – maďarští celníci mají v sobě cosi z naší zapšklé povahy: nenávidí každého, kdo od/vjíždí do a ze schengenského prostoru, schválně se courají, a pokud jim netrvá odbavit frontu deseti aut alespoň padesát minut, jde zajisté o novou pohraniční krev, která ještě neovládá umění nic nedělat a tvářit se u toho vyčerpaně a důležitě. S rozčilováním, natož pak vyhrožováním a stížnostmi nic nenaděláte, maximálně si zaděláte na odstavení stranou a celodenní zdržování ve jménu bezpečnosti Evropy.
Srbská vesnice
A pak vjedete do Srbska. Do té země, co kdysi bývala „srdcem“ Jugoslávie. Do země, na niž se spolu s Bulharskem, Rumunskem, Bosnou a Herzegovinou, Kosovem a Černou horou (o Albánii nemluvě) tak rádi díváme svrchu: kromě tenisty Djokoviče o té zemi svět neví, jsou to takoví blonďatější Rumuni, rádi si myslíme, prostě Kusturicovy filmy na každém kroku a kilometru.
A taky že ano, pokud projíždíte v rámci folkloru vesnicemi, v nichž zdechl pes, a to doslova (typickým znakem toho, že jste „na Balkánu“, jsou tlupy obrovských a hladových toulavých psů všude, od městských parků přes širé lány po čerpací stanice u dálnice). Je to dekadentně rozpadlé, malebně chudé a zastaralé. Typicky místo balkonu trčí jen dráty a na nich zavěšené copy česneku, sušených paprik a chrastítka pro mimino, co spí v kočáru přímo pod nimi, hned vedle hromady starých pneumatik – otec zjevně provozuje pneuservis.
Tamta stodola plná sena se zastavila v pohybu k zemi, je zhroucená jen téměř, naprosto to odporuje fyzikálním zákonům, ale přesto se zřejmě není čeho bát, traktor právě přiváží další balíky a dvě ženské se chystají je naházet dovnitř. Za foliovníkem s rajčaty v jakémsi přístavku bez vrat parkuje nové BMW, o pár chatrčí dál sportovní Mercedes jako by sjel z výrobní linky. Rušivých moderních a luxusních prvků přibývá, tady něco nehraje.
Srbové stavějí dálnice
Čím víc se z venkova blížíte k Bělehradu a dálnici, tím víc si připadáte jako v Německu (pravda, mimo jiné proto, že Srbsko je tranzitní zemí pro Turky, kteří žijí v Rakousku, Německu, Belgii…). Hlavně pokud jde o dálnice.
Protože ti zaostalí Balkánci staví novou dálnici uprostřed nepřístupných hor přímo vám před očima a vy vidíte během měsíce jejich reálný pokrok – po té nově postavené dálnici plné dlouhých tunelů vystřílených v horách, vedle kterých působí pražská Blanka jako nedomrlý oukropeček, a navazujících mostů klenoucích se nad nekonečně hlubokými údolími a vražedně ostrými roklemi totiž už jedete. Píchne vás u srdce a současně se vám navalí – to způsobuje podvědomá vzpomínka: šach mat D1.
Máme se u nás líp?
Za dobu, během které nebyly firmy na rádoby světové technologické úrovni schopny opravit v primitivním a podstatě rovinatém terénu (jež ovšem naši pseudoexperti rádi nazývají komplikovaným, aby mohli práce prodloužit a vysát ze státní kasy další stamilióny pro sebe) ani polovinu stávající dálnice, postavili Srbové a hned pod nimi Makedonci (ano, to je ten nárůdek s hlavním městem okresního formátu, který zřejmě brzo přijde o svůj název, protože ho podle Řecka užívá neoprávněně – každý ví, že Makedonie je řecký kraj, a ne jakási země za jejími hranicemi) desítky kilometrů nových dálnic. A… víc už není moc co dodat. Nebo?
Třeba že to přece pranic neznamená! Žijeme si rozhodně líp než oni, o tom žádná. Je to na nás koneckonců vidět. Taky – krade se u nás míň. Tedy – aspoň zatím se to ještě pořád říká. Ale nenalháváme si to jen? Stejně jako to, že je u nás skutečná demokracie a svoboda nejen slova (Chachá! Povídaližemuhráli!)? A že za peníze (podpořené gangsterským jednáním a likvidací protivníků) si u nás všechno (dokonce snad právo, justiční spravedlnost nebo úřad premiéra a moc nad celou zemí) nekoupíš?
