Máme zde počátek května. Soused navštívil 1. máj s hnutím ANO! A tuze si to pochvaloval. To jsou celé rodiny, co tam chodí — máma, táta, děda — všichni po generace zaměstnaní v Agrofertu, synek člen Mladého Aníčka, vnuk ještě v batolecím věku a již si hraje s Jo-Jo (tedy ANO-ANO). Věrnost po generace — netřeba dodávat, že jejich prabába ještě za federace cvičila v BUREŠi (BUduj REpubliku Športom). A ty jejich koblihový bitvy, i sám Saturnin by jim to záviděl. Nicméně máj je i lásky čas, proto se dovolím stručně, avšak současně provokativně zamyslet nad prorodinnou politikou.
Podpora rodin patří do dlouhodobé programové výbavy takřka všech českých politických stran. Ironik samozřejmě řekne: Otázka je, co pro zmíněnou podporu rodin reálně i dělají.
Vládní KDU-ČSL například nyní navrhuje snížení odvodů na sociálním pojištění pro rodiče s více dětmi. Lidovci mj. tvrdí: Současný systém bohužel stále málo podporuje zodpovědné rodiče, kteří pracují a chtějí se o své děti dobře postarat. … budeme prosazovat takové změny, aby se rodiče, kteří mají jedno dítě, nebáli mít děti dvě a ti, kteří mají jedno, aby se nebáli mít děti tři nebo čtyři.
V rámci zmíněného snižování odvodů na sociální pojištění navrhují pro rodiče čtyř a více dětí dokonce nulové odvodové procento. Na první pohled lákavé a chvályhodné – podpora rodiny a porodnosti je určitě v pořádku.
Nicméně zahraji si zde na pomyslného Belzebubova advokáta: Kolem roku 1800 žilo v dnešním Česku čtyři a půl miliónu lidí. Měli mnohem menší životní nároky – žádné tablety, splachovací toalety, žehličky, mobily, auta, v malém domečku žilo i přes deset osob.
Už to slyším — my budeme vymírat a Afričanů anebo Asiatů bude přibývat. To vám nevadí? Těžko může ČR či EU po zbytku světa chtít, aby zastavil nárůst obyvatel, když jim sami nepůjdeme příkladem.
Součástí většiny programů českých politických subjektů je, jak posílit porodnost. Ve veřejné diskusi mi chybí strana, která by propagovala naopak omezení porodnosti. Například žádné daňové úlevy na třetí a další dítě. Nevím, zda si to uvědomujeme, ale v roce 1800 na naší planetě žila necelá miliarda lidí a nyní je to přes miliard sedm. A stále dál roste.
Podle expertů z francouzského Národního institutu demografických studií překročí světová populace devět miliard obyvatel ještě před rokem 2050. I kdyby počet obyvatel Česka v budoucnu klesl kupříkladu na osm miliónů osob, nic zásadního se neděje. Ba naopak, v globálním kontextu odpovědnosti za naši krásnou modrou planetu jde o pozitivní jev.
Ale abych jen nekritizoval. Na citovaném lidoveckém návrhu objektivně oceňuji, že myslí na lidi, kteří chodí do práce – preferuje snížení odvodů, tedy že nejde cestou dalšího zvyšování sociálních dávek.
