Po Brexitu a možném nedělním vítězství Norberta Hofera v prezidentských volbách v Rakousku, se Evropa otřese v blízké době ještě několikrát. Mnozí se domnívali, že bodem zlomu bude možný úspěch Marine Le Penové ve Francii, kde se bude příští rok v dubnu a květnu volit hlava státu. Jenže populární šéfce Národní fronty vyrazil trumfy bývalý francouzský premiér François Fillon. Jak je to možné? A proč se to odehrálo tak bleskově?
François Fillon (předsedou vlády byl v letech 2007 až 2012) udělal několik odvážných kroků, kterými všechny soupeře překvapil a doběhl.
Slibovat v zemi, která si hraje na elitářskou, ale je ve své podstatě v duši mírně levicová, snížení daní pro nejbohatší, prodloužení pracovní doby, omezení dávek a tvrdit, že je obdivovatelem někdejší britské konzervativní premiérky Margaret Thatcherové, to je vskutku nebývalé. Navíc se Fillon velmi tvrdě opřel do islámu a chce více kontrolovat a omezit migraci.
Na to se bude i radikální Marině Le Penové reagovat těžko. A francouzští socialisté jsou po „bačování“ současného prezidenta Françoise Hollanda pořád v politickém deliriu.
Fillon je přitom jedním z mála francouzských politiků, kterého program může být v některých bodech sympatický i pro Středoevropana. I když pokud bude zvolen, určitě i od něj čekejme typické francouzské extravagance, kterými jeho národ ovlivněný velikášstvím pořád trpí.
Co bývalý premiér chce a co říká
Přestože právě Margaret Thatcherová a americký prezident Ronald Reagan jsou pro Francouze symbolem neoliberálních ekonomických změn v 80. letech minulého století, Fillon říká v této souvislosti něco, co zní i voličům v zemi galského kohouta libě: „Thatcherová vrátila svoji zemi zpátky na správnou cestu, zastavila období úpadku,“ řekl expremiér v roce 2014. „Je to ochranná známka Velké Británie,“ dodal v minulých dnech.
Ano, také Francie chce být opět výš a chce být ve světě vnímaná jako vlivná země, což se postupně vytratilo. Voliči tuší, že Marine Le Penová je populární a bojovná, ale pro „návrat“ do absolutní mocenské světové extraligy je Fillon vhodnější.
„Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot,“ upozornil 13. května 1940 tehdy nový britský předseda vlády Winston Churchill ve slavném projevu své spoluobčany. Fillon sice neslibuje krev, ale ten zbytek není vyloučený.
Chce totiž snížit přebujelé státní výdaje. Za pět let svého prezidentování slibuje ušetřit 110 miliard euro (20 procent z toho mají ušetřit místní samosprávy). Hodlá zrušit 500 tisíc míst ve státní správě. Navrhl zvýšit důchodový věk na 65 let. V rozporu s názorem odborů by se podle něj měl v soukromém sektoru zrušit pracovní týden dlouhý jen 35 hodin. Pro úředníky ho chce prodloužit na 39 hodin a v souladu s právem EU jinde by měl být maximálně 48 hodin týdně.
Fillon chce také snížit dávky v nezaměstnanosti. Navrhuje zrušit obrovskou daň pro nejbohatší (kvůli ní se odstěhoval například známý herec Gérard Depardieu), chce snížit daňové odvody firmám i domácnostem.
Chce zcela zlomit moc odborů a zrušit většinu omezujících pracovněprávních předpisů.
Útok na islám
V jedné věci se Fillon shoduje i s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Mír v Sýrii se má podle něj najít po dohodě s Ruskem a Vladimirem Putinem. Když byl pak kritizován za to, že to je „proruský“ postoj, tak to razantně odmítl. „Je jasné, že Rusko má své vlastní zájmy v tomto regionu, ale kdo je na Blízkém východě nemá?“ ptal se expremiér v časopise Marianne.
Frontální útok ale provedl Fillon v posledních měsících v otázkách islámu, terorismu a migrace. V tomto směru oslabil Marine Le Penovou nejvíce. Vydal koncem září knihu „Jak porazit islámskou totalitu“ a s její pomocí se dostal rychle a bezpečně na vrchol pravicových primárek.
„Ve Francii neexistují žádné problémy s náboženstvím. Ty problémy souvisí jen s islámem,“ tvrdí Fillon. „Krvavá invaze islamismu v našem každodenním životě může vyvolat třetí světovou válku,“ napsal ve své knize.
Nicméně silný kandidát na prezidenta nenavrhuje zákaz náboženských symbolů, jako je například nošení muslimských šátků na veřejnosti. Prý si s něčím takovým společnost poradí i bez zákazů.
Zcela konzervativní zůstává Fillon, a to je také ve Francii u většiny politiků neobvyklé, v názoru na homosexuální manželství. Oznámil, že se nebude snažit zvrátit legalizaci homosexuálních svazků a ani nebude bojovat proti adopci dětí, na které mají gayové a lesby právo od začátku roku 2013. Jenže s ani jedním nesouhlasí. Říká, že jeho názor je jiný, ale jinak je to svobodné rozhodnutí každého člověka. Nelíbí se mu ani potraty, ale i o nich si mají rozhodnout ženy samy.
Bouři kritiky vyvolal i tím, že někdejší francouzský kolonialismus označil jen za „sdílení kultury“. Odmítá stigmatizaci koloniální éry v severní Africe.
K tomu dodal, že je potřeba změnit také školní osnovy v učebnicích dějepisu. „Děti by se neměly učit nic, aby se musely stydět za svoji zemi.“
Základ je rodina
Pokud bude Fillon zvolen, bude mít Francie i netypickou první dámu. Jeho choť Penelope (na rozdíl od mnoha jiných francouzských politiků je to jeho první manželka a jejich vztah neprovázejí skandály) se narodila va Walesu v rodině advokáta. Mají spolu pět dětí a obývají ve vesnici Solesmes (má jen 1300 obyvatel) stylový zámeček Manoir de Beaucé, původem z 12. století. Ten koupili už v roce 1993.
Pozoruhodné také je, že mladší bratr Françoise Fillona, Pierre, si vzal mladší sestru jeho manželky. Rodina se tak podle dostupných informací ještě více stmelila, i když je francouzsko-britská.
