První prázdninové číslo Reflexu tradičně souvisí s filmovým festivalem v Karlových Varech. Jsme jeho partnerem – stejně jako Colours of Ostrava, United Islands of Prague či Designbloku. Proč? Protože ty akce jsou dobré. Protože dělají náš život lepším. Protože jsme vděční, že je někdo vymyslel a uspořádal – a stát to rozhodně není.
Festivalovou přílohu najdete uprostřed časopisu. Je tam i výběr padesáti filmů, které vám Reflex doporučuje. O dalších, které zaujmou až na festivalu, budeme průběžně psát na webu. A v přespříštím čísle se k nim vrátíme v časopise. Snažíme se, aby informace byly zajímavé i pro ty, kdo na festival nepojedou. Filmy můžete vidět i v dalších městech, a to na festivalových ozvěnách. Řada filmů půjde do distribuce, některé odvysílá ČT art, ostatní si asi někde stáhnete. Dívat se na filmy je dobré, konzumovat je ve velkém ještě lepší.
Jednotlivé filmy jsou umění, ale jejich festivalová množina podává i zprávu novinářskou. Stovky filmařů vyprávějí příběhy, které jim připadají důležité, a mimoděk tak podají jakousi přibližnou zprávu o stavu světa. Je jiná, než každodenně nabízejí média. Rok od roku se proměňuje a pokaždé dominuje jiné téma. Ale jedno je patrné vždycky: zatímco zmíněná média řeší hlavně vnější vlivy a podmínky, ve kterých žijeme, z filmů plyne, že o štěstí rozhoduje spíš to, jak si nastavíme své nitro, svůj soukromý život – a s kým a jak ho sdílíme.
A ještě jeden přízemně osobní pohled na festival: zcela postrádám organizační talent, a proto fakt, že tak velkou věc někdo dokáže zorganizovat, ve mně vyvolává úžas. Pokaždé stojím v přízemí Thermalu a uhranut civím na to, jak tisíce návštěvníků všech kast obdrží správnou kartičku, dostanou své tlustokatalogy, někdo reálně přivezl dvě stovky filmů, které někdo jiný promítne na několika stovkách projekcí, navíc se správnými titulky, které někdo musel vytvořit. Hotel je převléknut zevnitř i zvenku – stejně jako celé lázně –, na štendrech leží první číslo festivalového deníku. K tomu workshopy, besedy, koncerty, tiskovky. Ještě před týdnem tu nebylo nic, jen ruští a arabští popíječi slané teplé vody. Ano, málo si vážíme věcí, které fungují, jsou, opakují se. Velebíme hvězdy, občas i tvůrce, jen velmi vzácně organizátory.
Kulturní akce většinou vzniknou, mají svůj vrchol, časem zaniknou. Jiné ten vrchol vynechají a zaniknou rovnou. Trvá-li něco padesát let, je to zázrak. Vítejte u filmového čísla.
