Po filozofické hádance, jestli za bídnou úroveň potravin v tuzemských hypermarketech můžeme my, zákazníci, kteří je kupujeme, nebo hypermarkety, které nám je prodávají, se v Česku rozhořela další metafyzická pře: jsou polské potraviny fakt tak špatné, jak ukazují některé tuzemské případy, nebo naopak fakt tak dobré, jak tvrdí Poláci?
Samozřejmě obojí. I Poláci, stejně jako my, produkují skvělé potraviny i hnusné potraviny. A stejně tak vyrábějí zahraniční firmy v Polsku kvalitní výrobky pro západní trh i méně kvalitní výrobky pro postkomunistický trh, jejichž horší a levnější složení zpravidla vysvětlují tzv. regionálními chuťovými specifiky a nákupními preferencemi. Osvobodíme-li jejich profesionální jazyk od jedovatých PR barviv, neříkají nám v podstatě nic jiného, než že jsme chudá čuňata. Což je i není pravda, jak by řekl Sir Humphrey.
Poláci ale určitě nemůžou za to, že my jíme špatné polské potraviny. Ostatně můžou snad Rumuni za to, že my jezdíme v daciích? Nebo Američani za českou country music? A zkuste zažalovat třeba Beyoncé za Terezu Kerndlovou! Za to, že jíme špatné a občas i jedovaté polské potraviny, můžou pouze čeští nákupčí hypermarketů, kteří je pro nás tak rádi nakupují. Místo polských skoro-uzenin či zmutovaných kuřat totiž můžou klidně nakupovat i skutečné italské, francouzské či německé uzeniny. Nebo i ty české. Všechny ale budou dražší, některé výrazně.
Klíčová otázka je, jestli nám hypermarkety vždy prodávají horší postkomunistickou kvalitu za nižší ceny. I zde platí odpověď Sira Humphreyho: ano i ne. Třeba balená šunková voda, prodávaná u nás stále hojněji místo šunky, stále stojí méně než opravdová šunka vyrobená z masa. A podobně i salámy a párky. Jinak to ale bývá třeba u jogurtů: ačkoli se jejich složení kvalitativně liší, stojí často na „Východě“ stejně jako na „Západě“. Prostě je kupujeme, čímž hypermarketům dopřáváme královskou marži.
A to nás znovu vede k Siru Humphreymu: jsme i nejsme chudá čuňata. Někteří lidé nadávají na bídnou kvalitu polských potravin, za lepší kvalitu i těch tuzemských ale nechtějí zaplatit; peníze radši utratí za mobil, plazmovou televizi nebo přemalování domu tyrkysovou barvou. Jiní na lepší kvalitu prostě nemají. Současně nám ale hypermarkety mnohdy prodávají nižší kvalitu za cenu vyšší kvality, viz ředěné maso v Albertu nabízené dráž než neředěné maso – a navíc ještě v akci! Zde už nejde o to, že jsme chudí, ale spíš hloupí; automaticky se necháváme drzými hypermarkety podvádět akcemi a slevami, co jsou ve skutečnosti dražší. Řečeno pouličním slangem kupujeme řezané zboží za cenu toho čistého. Ani za to ale nemůžou Poláci.
