V České televizi to začalo hned po stvrzení výsledků prezidentských voleb. Nově zvolený prezident Miloš Zeman usedl, čí spíše byl za vydatné pomoci svého početného volebního týmu usazen, do auta, aby z pražského TOP Hotelu vyrazil kvůli večernímu rozhovoru s Václavem Moravcem směr Kavčí Hory.
Někdo z originálních dramaturgů (a že je jich Česká televize, soudě dle její záliby v nekonečných záběrech z armádních, policejních či hasičských cvičení, evidentně plná) dostal oscarový nápad: všichni budeme na ČT sledovat Zemanovu cestu do ČT živě! Na obrazovce se objevil malý výřez a v něm jsme záhy mohli nonstop pozorovat záběry na zadní rozsvícená světla prezidentova superbu.
Bylo to neuvěřitelně napínavé drama. Upřímně jsem doufal, že má Česká televize připravený prezidentský atentát nebo aspoň třeba Miroslava Donutila, který u kruhového objezdu náhle vystoupí v kukle a s velkým kvérem v ruce ze tmy…
Bohužel neměla. Spanilou jízdou na Kavčí hory ta hrůza neskončila, ale teprve začala. Televize začaly prvního přímo zvoleného prezidenta následovat na každém kroku, a od té doby si můžeme denně užít Zemana na cestě do paneláku, Zemana na cestě do vesnického koloniálu, Zemana na cestě do pražské kanceláře, Zemana na cestě z pražské kanceláře…
Vznikl tak nový, zcela svébytný televizní žánr: Miloš Zeman. Není to nijak hezká podívaná, ostatně jako většina původní dramatické tvorby České televize... Zeman jako by potřeboval i na běžné každodenní úkony - včetně sejití pár schodů či chůze s nákupním košíkem v ruce - početnou pomoc (a možná by měl první lahev slivovice přece jen otvírat až po snídani).
To je asi nejviditelnější rozdíl ve srovnání se starším Václavem Klausem - ten coby prezident vyžaduje pouze početnou mentální pomoc, viz intenzivní práce sehraného týmu okolo Petra Hájka a Ladislava Jakla. Když však dojde na fyzično, ukradne si Klaus pero sám. Permanentně vláčnému Zemanovi ho budou ale strkat do kapsy tři bodyguardi.
Doufám, že televize ve sledování Klausova nástupce nepoleví, naopak. Už brzy snad uvidíme v přímém přenosu zadní záběry na prezidentský speciál odlepující se od kbelské ranveje a sedající za šest hodin v Moskvě, včetně detailních záběrů na kola letadla, jako v dobrých detektivkách.
Případně si vychutnáme delší reportáž o tom, jak Miroslav Šlouf je i není v Zemanově blízkosti: na obrazovce uvidíme pouze rozmazaného ducha s taškou Lukoil v ruce a mluvícího Šloufovým hlasem.
Vlastně mě začíná prezident Zeman bavit. Jeho život je ve skutečnosti něco mezi Českou sodou a Tele Tele. A to se nám umělecká fronta, semknutá hystericky kolem Karla Schwarzenberga, snažila namluvit, že to bude se Zemanem na Hradě bolet!
