Vláda podniká těžký útok na kulturu: Českou televizi, filmaře i festivaly čeká jen obrovská nejistota

Návrh Státní kulturní politiky na roky 2026–2029 ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé sobě) skládal tak dlouho a tak špatně, až vedle profesních a oborových organizací vytočil i svého šéfa Babiše. Začátkem října vyšlo najevo, že ministerstvo hodlá v souladu s tímto dokumentem revidovat spolupráci s významnými festivaly a kulturními akcemi, například s MFF Karlovy Vary nebo festivalem Pražské jaro; jedním z cílů je podle autorů zamezit, aby za státní peníze docházelo k propagaci politických subjektů. Rozpočty pro grantové výzvy na kulturní projekty se krátí o desítky procent. Projekt Česká knihovna MK plánovalo zcela zrušit, než mu po hlasité kritice dopřálo poloviční rozpočet. Projekt Korzo Národní, který připomíná události 17. listopadu 1989 na Národní třídě, letos podporu ministerstva nedostal žádnou; zachránila ho veřejnost, když nasbírala téměř deset miliónů korun. Podobných příkladů je opravdu dlouhá řada.

K prvnímu čtení zákona o zrušení poplatků došlo v noci na sobotu 24. října v dnes už nechvalně proslulý čas 4:36. Babišova aktuální vláda není první, která o zrušení koncesionářských poplatků za média veřejné služby přemýšlela nahlas. Jde o poměrně oblíbený populistický krok, přičemž jeho lákavost pro masy premiér zdůrazňuje formulací, že domácnostem přestane za rozhlas a televizi „chodit složenka“; spoléhá na to, že jeho voličům nedojde, že veřejnoprávní média stejně zaplatí oni, jen prostřednictvím daní a s masívním úrokem za rozpo­čtový schodek. Přitom se nezdá, že by poplatky národ tlačily v botě: podle průzkumu STEM pro CNN Prima News ze září 2026 je „fungování veřejnoprávní ČT a ČRo“ až jedenadvacátou položkou v pořadí oblastí, kterým by současná vláda měla věnovat nejvyšší úsilí, po zdravotnictví, bezpečnosti či bydlení.

Rozpočty obou institucí by po schválení zákona měly klesnout o 1,4 miliardy na 7,8 miliardy Kč, což je pro ně v jejich současném modu operandi likvidační, zatímco stát ušetřená půldruhá miliarda nevytrhne. Přitom z hlediska státu jde o zanedbatelnou částku: ten si naopak naloží nový výdaj ve výši 7,8 miliardy ročně, který dosud nesl přímo poplatník. Za rušením poplatků tedy rozhodně není snaha o hospodárnost, nýbrž touha oklešťovat a ovládat. Zaměstnanci ČT a ČRo oznámili na 3. listopadu stávku. Návrh zákona před druhým čtením posoudí mediální výbor, který na to má dvouměsíční lhůtu, k dalšímu projednávání ve sněmovně by tedy mělo dojít v lednu.

Hollywood tu nechceme!

Trochu ve stínu snahy srazit média veřejné služby na kolena zůstal jiný vládní pokus rozbít a ovládnout systém, který funguje – a který oproti ČT a ČRo vzešel odspodu, od lidí z branže, a je víceméně samoudržitelný. Klempíř se 21. října pro iDNES.cz nechal slyšet, že chce do konce listopadu předložit sněmovně poslaneckou novelu zákona o audiovizi, podle níž by se nově volilo všech dvacet členů odborných rad a která by kompletně obměnila patnáctičlenné představenstvo Státního fondu audiovize. A že by rád snížil rozpočtový rámec audiovize o miliardu korun. Čtrnáct klíčových profesních a oborových organizací v čele s Asociací producentů v audiovizi se v následném vyjádření shodlo na tom, že takové kroky by „vedly k destabilizaci perfektně fungujícího systému a následně k totální destrukci české audiovize. Konec filmových pobídek by znamenal ztrátu několika tisíc pracovních míst napříč všemi obory nikoli jen v audiovizi, ale i bankrot filmových a postprodukčních studií a obrovskou mezinárodní ostudu.“