Několik mých kamarádek-intelektuálek mne obvinilo, že jsem v článku o náckách, kteří pronásledují židovskou aktivistku Věru Tydlitátovou, nadužíval slůvka č**rák. Trvám si na něm a vyzývám media, aby neonacisty nadále označovali výhradně tímto slovem!
Ostatně i pan Jan Čáka, který s Petrem Kalinovským organizují stalking Tydlitátové, se proti tomuto označení své osoby ohradil v diskusi pod článkem. Podrobil jsem tedy podrobnější analýze jeho projevy na Facebooku a dospěl jsem k závěru, že k jeho označení v podstatě jiné slovo než č**ák použít nemohu a nesmím. Jsem totiž placen za to, abych psal pravdu.
Připomínám, že paní Tydlitátová by věkem mohla být Čákova matka. Proto na tom, že je č**ák, trvám, a nejen ve věcech týkajících se Věry Tydlitátové.
Čáka ovšem není sám. Jak ukazuje následující obrázek, bývá členem průvodů neonacistů - a proto je myslím plně oprávněné označovat stejným slovem i jeho soudruhy.
Nejde o samoúčel: Tím, že tyhle nepodarky označujeme slovem „neonacisté“, dáváme jim vážnost, tím slovem je instalujeme do pozice něčeho mocného, hrůzu budícího a temně důstojného.
Když se na ně ovšem - jako já na Čáku - podíváme zblízka, zjistíme, že jsou to jen č**áci. A proto je na místě označovat je tak i v tisku, neboť právě tímto slovem, lépe než slovem neonacisté, popisujeme jejich skutečný společenský význam a kvality jimi hlásaných myšlenek.
Když se podíváme například na titulky idnes.cz prizmatem nového označení této skupiny obyvatel, dostávají původně hrozivé zprávy mnohem realističtější rozměr:
- Radnice zrušila hrob Hitlerových rodičů, táhli se k němu č**áci (originál zde)
- Němci pochytali č**áky, kteří si jezdili zastřílet do Česka (originál zde)
- V Drážďanech se č**ákům postavily tisíce lidí, zabránily pochodu (originál zde)
- Sevřená formace, napřažené paže. Č**áci úřadují v řeckém parlamentu (originál zde)
