Vyšší daně z majetku dostupnější bydlení nepřinesou. Náklady nakonec zaplatí nájemníci

Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Česko podle studie think tanku PAQ Research zdaňuje majetek výrazně méně než většina evropských zemí, zatímco vysoké odvody zatěžují práci. Do debaty o změně daňového systému se stále hlasitěji dostávají také politici.
Ve hře je vyšší zdanění investičních nemovitostí, dividend i dalších forem kapitálu. Takové kroky ale mohou mít vedlejší dopady, které jejich zastánci příliš nezdůrazňují.
Vyšší daň z bytů se může promítnout do nájmů, dražší zdanění dividend zase odradit drobné investory. Otázkou je, zda nové daně skutečně pomohou veřejným financím, nebo přinesou víc problémů než užitku.
Levicově orientovaný think tank PAQ Research vedený sociologem Danielem Prokopem přišel před pár dny se studií, jejímž závěrem je tvrzení, že Česko je daňovým rájem. Protože nemá skoro žádné majetkové daně. Za to silně zdaňuje práci. Což je v rozporu se zásadami optimálního rozpočtového mixu. Navíc to zapadá do současných debat o nových daních.
Diskutuje se totiž nejen o dodatečném zatížení sektorovými daněmi v případě bank, energetických podniků, zbrojařů či velkých digitálních a telekomunikačních firem. V hledáčku jsou ale i daně na majetek, zejména bohatších občanů a firem vlastnících investiční byty, nebo daně z dividend, které, jak zjistil Andrej Babiš jsou v Rakousku 25 procent, zatímco u nás jen patnáct.
Prokop a jeho tým vidí jako inspiraci především levicovější část opozice, jako je STAN, Piráti, nebo lidovci. Zde nicméně nahrávají Babišovi se Schillerovou, kteří momentálně hledají nějaké náplasti na astronomický rozpočtový schodek.
PAQ pravidelně vyvolává svými bezpochyby kvalitními studiemi většinou širokou odbornou debatu mezi ekonomy. A politici by v ní měli tentokrát být také vidět. Daně totiž byly, jsou a budou vždy výsostně politická záležitost. Zatím je ale není moc slyšet.
Česko zdaňuje práci víc než majetek. Proč to má své důvody
Samotný závěr studie, podle níž Česko vybírá na majetkových a kapitálových daních jen 1,2 procenta, zatímco průměr EU je 3,1. Pomiňme, že je to kromě jiného zkreslené vysokým podílem zahraničních vlastníků českých firem, kteří daní své dividendy doma a nikoli v Česku.
Je ale samozřejmě pravda, že u nás stát velmi málo zdaňuje nemovitosti a platí to i po posledním zdvojnásobení daně Fialovou vládou, za což sklidila od svých voličů ostrou kritiku. A kapitálový majetek je také zdaněn zanedbatelně, protože při prodeji majetkových podílů i nemovitostí platí tzv časové testy. Když nemovitost vlastníte deset let, neplatíte pak při prodeji žádnou daň z růstu její hodnoty. U akcií k osvobození od daně stačí držet je tři roky.
Prokopův tým tvrdí, že nevybranou daň z majetků český stát nahrazuje zdaněním práce. V tom má pravdu. Jen nebere v úvahu, že kapitalismus má v Česku stále krátkou historii a po roce 1989, kdy vznikal náš daňový systém skoro žádný soukromý kapitál ke zdanění nebyl k dispozici, a tak to odnesly příjmové daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Lidé, kteří se k majetku, především bytům a domům dopracovali prací a podnikáním kdy zaplatili na daních a odvodech více, než je ve světě standardní.
Vysoké zdanění práce a kapitálu už dnes zatěžuje ekonomiku
I dnes po opakovaném snižování příjmových daní si stát bere z celkových nákladů, které mají firmy na své zaměstnance, více než 41 procent, zatímco průměr OECD je 35 procent. Logicky tak velmi ostře odmítají výrazné zvyšování daní z nemovitostí pořízených za drasticky zdaněné příjmy.
Podobně je to s daněním kapitálu, kde tou první daní, která kapitalistu zatěžuje je daň z firemních zisků, která sice u nás nemá vysokou nominální sazbu, ale zato má hodně široký základ, a tak na ní stát vybere 4,7 procenta HDP, zatímco evropský průměr je 3,3 procenta. Když to zkombinujeme s nijak zvlášť vysokou daní, ale přece jen citelnou patnáctiprocentní daní z dividend, nejsme potom příliš daleko od evropského průměru. Ale takhle komplexně to PAQ nehraje.
Díky nižšímu zdaní kapitálu společnosti samozřejmě bohatla. Někteří více, jiní méně. Ale to bohatství je motorem ekonomiky, který náš HDP na hlavu dostal na 91 procent průměrného HDP v EU z původních zhruba šedesáti v devadesátých letech. A my potřebujeme, aby tento motor dál běžel a přibližoval nás i v budoucnu k nejbohatším částem alespoň Evropy.
Proto je vyšší zdaňování majetku velmi diskutabilní záležitost a postoje k ní odrážejí u každého jeho názorové ukotvení. Kdo je pro menší stát a spoléhá na samostatnost a aktivitu jednotlivců je vždy pro nižší daně včetně těch majetkových, kdo naopak hájí stát pečovatelský se stále rostoucím rozsahem veřejných služeb hledá další zdroje pro financování a spekuluje o spravedlivém a nespravedlivém ekonomickém růstu. K tomu samozřejmě přidává kritiku údajně nepřiměřené škodlivé a neférové koncentrace majetku v rukou zlomku populace.
Vyšší daně z bytů mohou zdražit nájemní bydlení
Ale každý i dílčí pokus o změnu současného stavu má svůj rub a rizika. Alenou Schillerovou, ale i Starosty a Piráty prosazované zdanění investičních nemovitostí může opravdu jejich část dostat za lepší cenu na trh, nicméně daleko spíš přinese zvýšení nájmů. Vlastníci totiž zaplacenou daň přenášejí běžně na nájemníky. Zde platí, že žádné kouzlení s daněmi dostupnost bydlení nezmění, protože stále příliš málo stavíme byty.
Dražší dividendy odradí drobné investory
Podobné je to se zvýšením daně z dividend na rakouských 25 procent, nebo irských 51 procent. To jen odradí drobné investory, které bychom vzhledem k situaci v důchodovém systému měli spíše motivovat k investicím do akcií s vyšším výnosem a nenechávat jejich úspory na běžných účtech v bankách.
Celková daňová zátěž v Česku je v rámci OECD průměrná, když souhrn všech daní a odvodů dosahuje k 33 procentům HDP. Měla by stačit k přiměřeným výdajů na veřejné služby. Samozřejmě je hluboce pod silně zdaňujícími zeměmi EU. Vyšší daně však zdaleka ne vždy znamenají zdravé veřejné finance a kvalitní zdravotní a sociální péči jako v Dánsku. Častěji to dopadá jak s Francií, které vysoké daně na úrovni 45 procent HDP nestačí a země se řití blíž a blíže k dluhové krizi. Mimochodem Švýcarsku stačí k zdravému hospodaření a udržení sociálního státu vybírat na daních 27 procent HDP.




















