Nejdřív Bonda parodoval, pak ho zachránil. Před 100 lety se narodil spisovatel John Gardner
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Před 100 lety se narodil John Gardner, spisovatel, který v roce 1981 převzal knižní sérii o Jamesi Bondovi a přivedl agenta 007 do současnosti.
- Než se k Bondovi dostal, byl vojákem, knězem i těžkým alkoholikem a proslavil se parodiemi o zbabělém špionovi Boysie Oakesovi. Nabídku psát bondovky chtěl původně odmítnout.
- Jeho realističtější Bond v Saabu a s lehkými cigaretami popudil puristy. Čtenáře ale získal a podle mnohých ovlivnil i filmovou sérii.
Ve víru debat o tom, jestli bude Robert Pattinson dostatečně kvalitní James Bond, trochu zapadlo, že se přesně před 100 lety narodil spisovatel, který dal agentu 007 jeho současnou podobu. John Gardner sám sloužil u komand Královské námořní pěchoty. Po válce se proslavil jako spisovatel parodických románů o zbabělém špionovi Boysie Oakesovi. Přestože si v nich otevřeně utahoval z Jamese Bonda, byl mu na přelomu 70. a 80. let svěřen úkol přivést zastaralou postavu do současnosti.
Osmdesátá léta byla obdobím, kdy se hledal směr, kam se mají do budoucna ubírat dobrodružství Jamese Bonda. Na plátně kin zosobňoval agenta 007 Roger Moore, kterému táhlo na šedesátku. Jeho toporné vystupování, trapné vtipkování a sexuální eskapády s mladičkými Bond Girls působily i na tehdejší publikum trochu nepatřičně. Pokus o oživení Seana Conneryho v „neoficiální“ bondovce Never Say Never Again byl ještě zoufalejší. Poslední Mooreův počin A View to a Kill z roku 1985 patří k vůbec nejhůře hodnoceným dílům celé série.
Bondovky po Flemingově smrti: Nástupce nikdo nechtěl dělat
Jestliže byla filmová sága v krizi, knižní bondovky se nacházely ve stadiu kómatu. Poslední román Iana Fleminga The Man With the Golden Gun vyšel v roce 1965, rok po autorově smrti. Jelikož se zároveň rozjížděla filmová franšíza, majitelé autorských práv horečně hledali spisovatele, který by v psaní bondovek pokračoval. To se ukázalo jako složitější, než by se mohlo zdát. Flemingův osobitý styl totiž najatí knižní řemeslníci nedokázali napodobit a seriózní autoři si zase nechtěli kazit reputaci psaním špionážních braků.
Nakladatelství Glidrose Publications se neúspěšně pokusilo přemluvit známého spisovatele historických románů Jamese Leasora. Potom se obrátilo na Kingsleyho Amise, který souhlasil pod podmínkou, že knihu napíše pod pseudonymem Robert Markham. Jeho román Colonel Sun z roku 1968 se ale dočkal velmi vlažného přijetí, protože se příliš vzdaloval od Flemingova kánonu. Amis další práce odmítl a původní knižní bondovky zažily dlouhou třináctiletou přestávku. Z říše zapomnění je vysvobodil spisovatel John Gardner. Tomu přitom byly dobrodružné příběhy o šviháckých špionech pro smích.
Boysie Oakes: Zbabělý zabiják, který se vysmíval Bondovi
James Bond nebyl prvním tajným agentem, o němž Gardner psal. Jeho úvodem do žánru byl Boysie Oakes. Gardner ho původně zamýšlel pojmout jako drsnější a syrovější verzi Jamese Bonda zbavenou protřepaných martini, zdlouhavých partií baccaratu a nekonečných popisů, jak usmažit dokonalá míchaná vajíčka.
Po několika marných pokusech to ale vzdal a z Boysieho vytvořil jakéhosi předchůdce Atkinsonova Johnnyho Englishe. Boysie Oakes sice pracuje jako tajný zabiják ve službách Jejího Veličenstva, do této role se ale dostal omylem. Založením je ustrašený zbabělec, trpí závratěmi a na „špinavou práci“ si musí najímat pomoc. Během osmi románů se díky náhodám a vychytralosti propracuje hierarchií MI6 až do role ředitele.
Komando, kněz a dvě láhve ginu denně
Autorovo pohrdání špionážním žánrem začne být pochopitelné, když se dozvíme víc o jeho životě. John Gardner se narodil 20. listopadu 1926. Když se nad Británii začala snášet hrozba nacistické invaze, bylo mu 13 let. To mu nezabránilo přidat se jako dobrovolník k domobraně. V 17 letech se přihlásil k letectvu Královského námořnictva, odkud přešel ke Commandos Královské námořní pěchoty. Sloužil s nimi na Středním a Dálném východě a stal se odborníkem na výbušniny a střelbu z ručních zbraní. Sám se přesto s nadsázkou označoval za „nejhoršího z komanda na světě“.
Po válce se na přání otce, anglikánského duchovního, nechal zapsat na studium teologie a byl vysvěcen na kněze. Brzy ale prožil krizi víry, z církve odešel a začal se živit jako dramatik a divadelní kritik. Zanedlouho si prý uvědomil, že propadá pití. Když jeho denní spotřeba stoupla na dvě láhve džinu, pustil se do nejtěžšího zápasu svého života, do boje se závislostí. Své zkušenosti pak popsal v autobiografické knize Spin the Bottle.
Gardner svou prvotinu psal jako součást léčby. Kniha se přitom dočkala chvály kritiků a vyslala ho na spisovatelskou dráhu. Když světu představil svého antihrdinu Boysieho Oakese, bylo jasné, že konečně našel své povolání. V roce 1964 byly špionážní romány na vrcholu popularity, donekonečna omílané zápletky ale začínaly čtenáře nudit.
Gardnerův parodický přístup přinesl do žánru něco nového a kniha The Liquidator byla navíc dobře napsaným a napínavým thrillerem. Dočkala se několika dotisků a stejné úspěchy slavilo i dalších sedm pokračování série o Oakesovi. Gardnerovi se dařilo i s dalšími hrdiny. Psal například detektivky o inspektorovi Scotland Yardu Derekovi Torrym nebo romány o profesorovi Moriartym, úhlavním nepříteli Sherlocka Holmese.
Nabídka, co se neodmítá
Když Gardnera oslovili nakladatelé z Glidrose Publications s nabídkou převzít sérii o Jamesi Bondovi, chtěl ji nejprve odmítnout. Do světa špionů sice již zavítal se svou knižní sérií o Herbiem Krugerovi. Ta ale byla stylem i pojetím hlavní postavy pravým protikladem příběhů o agentovi 007.
Gardner byl navíc nejznámější díky Boysiemu Oakesovi, který bondovky otevřeně parodoval. Spisovatel už měl údajně napsaný odmítavý dopis. Před jeho odesláním se ale rozhodl poradit se ještě jednou se svým literárním agentem. „Dostal jsem zajímavou nabídku, ale asi ji nepřijmu,“ svěřil se mu prý. Když agentovi prozradil, s čím ho oslovili, dočkal se ujištění: „Ale ano. Tu nabídku určitě přijmeš!“
Jak Gardner přivedl agenta 007 do 80. let
Na setkání s Glidrose Publications přišel Gardner s nástinem čtyř příběhů a se seznamem podmínek. Byl ochoten zachovat zásadní body Flemingova kánonu. Jeho Bond měl být ale přenesen do současnosti, tedy do 80. let. Měl uvažovat a chovat se jako opravdový agent, využívat moderní technologie a reálné metody, s nimiž měl autor osobní zkušenosti.
Nakladatelé si byli vědomi, že proti radikální přestavbě zbožňované postavy budou někteří čtenáři protestovat. Na druhou stranu dobře věděli o tápání, které v té době zažíval filmový Bond, a neměli pochyb, že se agent 007 bez modernizační kůry neobejde. Na Gardnerovy podmínky tedy kývli.
První Gardnerovou bondovkou byl román Licence Renewed z roku 1981. Dočkal se přesně těch reakcí, které vydavatelé očekávali. Purističtí fanoušci Iana Fleminga mu vyčítali, že upustil od temně hedonistického stylu původních románů, a zbavil tak Bonda důležité části jeho osobnosti.
Většina čtenářů ale oceňovala realističtější pojetí, svižně psaný napínavý příběh a vyprávěcí styl připomínající filmový střih. Bondovka The Living Daylights z roku 1987, v níž roli agenta 007 převzal Timothy Dalton, tuto formuli následovala. Předlohou byla sice krátká povídka Iana Fleminga, styl vyprávění a pojetí postavy Jamese Bonda ale nesou nepochybnou inspiraci Johnem Gardnerem.
Čtrnáct bondovek a láska po padesáti letech
Gardner byl Bondovým dvorním autorem dalších 15 let. Napsal během nich celkem 14 původních románů a dvě knižní zpracování filmových scénářů (Licence to Kill a GoldenEye). V jeho pojetí je „Bond do posledního detailu mužem konce 20. století. Kouří lehké cigarety a k rozhořčení puristů neřídí Bentley Mark II Continental, ale ekologicky úsporného Saaba.“ Tato charakteristika se objevila v New York Times v roce 2007, kdy deník otiskl Gardnerův nekrolog.
Autor více než 50 knih v té době už dlouho zápasil se zdravotními problémy i se smutkem po zesnulé manželce. Na sklonku života psal sérii válečných detektivních thrillerů o seržantce Suzie Mountford. Gardner se v postavě policistky, která čelí psychopatickému vrahovi i šovinismu britské policie, úplně odklonil od hrdinů svých slavných bondovek. Našel díky ní i láskyplný vztah, který mu zpříjemnil závěr života. Postavu detektivky Suzie vytvořil podle vzpomínek na svou mladickou lásku, bývalou snoubenku a zdravotní sestru Patricii Mountford. Když si Patricie první díl přečetla, autora vyhledala a po více než 50 letech odloučení se s ním znovu zasnoubila. Do své smrti v roce 2007 pak vydal ještě čtyři další romány se Suzie Mountford.


























