Ian Fleming byl člověk, kterého jste chtěli mít v nouzi po ruce. Byl šarmantní, prudce inteligentní, rád riskoval, byl až pošahaně kreativní. Ideální člověk do tajné služby, řekla si tehdejší britská admiralita. Nikdo tenkrát netušil, jak velká je to pravda.
U spousty autorů se projevuje motiv projekce. Píší o tom, co by chtěli být. Nasvalení barbaři mávající mečem, kteří vždy zabijí draka, a každá lepá panna padne do jejich náručí, mohou být psáni někým, kdo posledních patnáct let nevytáhl paty z baráku. A pak jsou tady autoři, jejichž život je v lecčem ještě šílenější než knížky, které píší. Ian Fleming je přesně tenhle autor.
Ian Fleming byl člověk, který se za svůj život živil mimo jiné tím, že pro britskou rozvědku vymýšlel tak šílené špionážní operace, že nakonec spousta z nich fungovala. Taky se živil tím, že prováděl tyhle špionážní operace. A nakonec tím, že psal o agentu Jamesi Bondovi. Který je vedle svého duchovního otce téměř druhá liga.
