Iva Marešová: Zuzaně Navarové jsem dodnes vděčna za obrovskou inspiraci
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Folková zpěvačka Zuzana Navarová zemřela před dvanácti lety, její hudbu ale publikum stále zná a miluje. O tom je přesvědčená zpěvačka Iva Marešová (*1976), která se svou kapelou Razam, Filharmonií Hradec Králové a Klicperovým divadlem nejprve spoluvytvořila divadelní představení A pak usnu a vstanu věnované zpěvaččině životu a posléze i koncertní projekt Zuzaně Navarové do nebes. S ním letos nadchla publikum festivalu Rock for People a nyní s ním míří do pražské Nové Spirály, kde v listopadu proběhnou čtyři koncerty. Zazní na nich skladby, jako Andělská, Malování, Námořnická nebo Naruby.
Stejně jako Zuzana Navarová pocházíte z Hradce Králové. Chodila jste na její koncerty?
Chodila, ale osobně jsem se s ní potkala jen jednou, na pěvecké soutěži Talent, to mi bylo asi sedmnáct. Shodou náhod jsem zpívala její písničku – a vůbec jsem netušila, že bude v porotě. Zuzana byla skvělá, protože nás nehodnotila jenom jako porotkyně, ale taky nám tam udělala malý workshop a každému účinkujícímu zvlášť řekla i nějaké postřehy ohledně jeho zpívání, což bylo velmi cenné.
Neztrémovalo vás zjištění, že Navarová sedí v porotě a vy zrovna zpíváte její písničku?
Přiznám se, že ne, v té době jsem trémou netrpěla. Dva dny předtím jsme s kapelou zkoušeli, věřila jsem, že jsem dobře připravená. Zpívala jsem píseň Ke zdi, což je v kontextu ostatních Zuzaniných písní taková ostřejší, expresívnější věc, s tím jsem tehdy souzněla. Vždycky mě na ní bavilo, že ke svému tvoření a vystupování nepotřebovala žádnou velkou pompu. Ale když se člověk ocitl na jejím koncertě, připoutala si ho k sobě směsicí jemností a zároveň hluboké živočišnosti. Když zpívala, vůbec jsem nevnímala, co se kolem děje, byla jsem absolutně vtažená. Samozřejmě v tom hraje roli kvalita hudby, kterou se svými hudebníky z Nerezu nebo později z kapely KOA dělala, to se té běžné tuzemské folkové produkci vymykalo.
Zemřela před dvanácti lety, ale lidé si její písničky stále velmi dobře pamatují. Ostatně když jste oznámili pražský koncert, museli jste okamžitě přidat další tři termíny…
Ta hudba je stále v živé paměti, to jsem si mnohokrát ověřila. Třeba na letošním festivalu Rock for People, kde s námi zpívalo publikum mnohdy tak mladé, že Zuzku nemohlo nikdy naživo potkat. Když jsme začali hrát představení v Klicperově divadle A pak usnu a vstanu, několik mladých lidí mi řeklo, že Zuzaninu hudbu předtím neznali, ale díky představení začali pátrat na svých digitálních platformách a vyhledávat její staré desky s Nerezem nebo s KOA a tak je to chytlo, že její muziku začali poslouchat. Z toho mám vždycky obrovskou radost a je mi ctí, že můžeme být prostředníky mezi Zuzanou a jejím novým publikem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
