Strašná matka, nebo jen žena, která říká pravdu? Nina Špitálníková boří tabu o mateřství

Nina Špitálníková na Strahovském stadionu, viděna objektivem portrétistky Thao

Nina Špitálníková na Strahovském stadionu, viděna objektivem portrétistky Thao • Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
  • Bestsellerová autorka Nina Špitálníková vydala autobiografický román Strašná, v němž se pouští do dosud nejosobnějšího tématu.

  • Mateřství bez příkras: Otevřeně popisuje neplánované těhotenství, bolestivý rozchod, samotu i období po porodu, kdy k synovi necítila očekávanou mateřskou lásku.

  • Více než odvážná zpověď: Kniha Strašná otevírá tabuizované pocity mnoha žen a přesvědčuje nejen svou upřímností, ale také literární kvalitou.

Na začátku října vyšel autobiografický román Niny Špitálníkové Strašná. V intimní zpovědi vypráví o srdci rozbitém na kousky, mateřské lásce, která nepřichází, i o tlaku, který na ženy (a matky obzvlášť) společnost klade. Nejde jen o odvážný počin, který bourá nejedno tabu. Strašná je povedená i po literární stránce. 

Koreanistka a publicistka Nina Špitálníková je bestsellerovou autorkou knih rozhovorů se severokorejskými uprchlíky, za knihu Svědectví o životě v KLDR v roce 2021 dokonce získala Magnesii literu za publicistiku. Na pole beletrie se ale zatím pouštěla jen po malých, poměrně nejistých krůčcích (zmiňme knihu Severka, která beletristicky zpracovává příběh severokorejské uprchlice a pohádku pro děti Tota lítá). V novém románu nicméně dokazuje, že autorsky vyzrála a dokáže napsat niterný text, který se nebojí bourat mnohá tabu.

Ve Strašné pouští Špitálníková čtenářky a čtenáře do nejtemnějších hlubin vlastní duše a do nejitimnějších sfér svého života. Téma knihy jí zrálo v hlavě několik let, i s ohledem na svého syna se ale ke zpracování odhodlávala poměrně dlouho. V knize Strašná líčí svou cestu k mateřství: bolavou, lemovanou citovými propady, nejistotou, pochybnostmi, sebenenávistí a pocity, které se většina žen stydí vyslovit nahlas.

Nina Špitálníková po mateřství nikdy netoužila, přesto neplánovaně otěhotněla – se svou osudovou láskou, dlouholetým milencem, který byl ovšem zadaný. Zprvu zvažovala přerušení těhotenství, ale po ujištění, že to společně zvládnou, se navzdory vlastním pochybám rozhodla si dítě nechat. Ten, kdo jí sliboval, že vše zvládnou, ovšem záhy otočil, přikázal Nině jít na potrat a přerušil s ní veškerý kontakt. Ona už ale dítě dát pryč nedokázala. A tak se v osmadvaceti letech stala matkou samoživitelkou, přestože do jejích představ o budoucnosti dítě nezapadalo.

Když mateřství nepřichází s očekávanou láskou

Ve Strašné vypráví nejenom příběh kontroverzní, spalující lásky a obrovského emočního zranění, líčí i těhotenství prožité v pochybnostech a nejistotě, zda dokáže být matkou, a období po porodu, kdy mateřský cit, ten údajně nejsilnější na celém světě, na který čekala a k němuž se zoufale upínala, nepřicházel. „Necítila jsem lásku. Jen extrémní únavu a extrémní odpovědnost. Ale nebyla tam láska a já jsem z toho byla extrémně nešťastná,“ popsala Špitálníková v rozhovoru pro DVTV.

 

Obdobné pocity podle průzkumu britské organizace National Chilbirth Trust zažívá více než třetina žen po porodu. Přesto se o nich nahlas nemluví. Nina Špitálníková tahle tabu boří a otevřeně píše o citových zmatcích, zranitelnosti, pocitech osamělosti, strachu, nelehké pozici matky samoživitelky a touze neztratit v mateřství samu sebe. A hlavně o tom, jak strašná si v době těhotenství a po porodu syna připadala: strašná matka, strašná žena.

V době, kdy se na sociálních sítích jako matka můžete snadno stát div ne veřejným nepřítelem kvůli takovým banalitám, jako jsou příkrmy, správný typ nosítka nebo pár minut, které dítě stráví před televizí, je sdílení Niny Špitálníkové nesmírně odvážné a cenné. „Myslím, že by mohlo ženám pomoct, kdyby zjistily, že v tom nejsou samy,“ říká spisovatelka. A reakce, které knihu zatím provázejí, jí dávají za pravdu.

Strašná obstojí i jako literatura

Témata, které Strašná otevírá, jsou bezesporu důležitá. Obstojí ale kniha i po literární stránce? Jsem přesvědčená, že ano. Nina Špitálníková píše s naléhavostí a brutální upřímností, emotivním, intimním a zároveň jemným jazykem.

Snad jen v záměru knihy, kde se Špitálníková pokouší své vlastní pocity ohledně mateřství zasadit do celospolečenského kontextu a popsat obecný tlak, kterému matky v dnešní době čelí, text poněkud ztrácí tempo a dynamiku. Přesto napsala velmi dobrou a důležitou knihu s ještě důležitějším poselstvím…

Začít diskuzi

Články z jiných titulů