Babiš chce stát pro sebe, média jsou jen začátek. Proč má demonstrace na Letné mnohem hlubší důvody?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Spor o veřejnoprávní média: Spolek Milion chvilek svolává demonstraci na Letnou proti nočnímu sněmovnímu hlasování o převodu financování České televize a Českého rozhlasu pod stát; vládní koalice naopak protesty odmítá jako nerespektování voleb.
Zásahy do úřadů a justice: Poplatky jsou ale jen špičkou ledovce – vláda už zrušila služební zákon a ministr spravedlnosti Jeroným Tejc chystá omezení pravomocí odvolacích soudů, což může ovlivnit i kauzu Čapí hnízdo.
Střet zájmů a kurz na Východ: Kritiku budí také poslanecká novela zákona šitá na míru holdingu Agrofert premiéra Andreje Babiše či oslabování vazeb na západní spojence pod tlakem SPD.
Spouštěčem demonstrace na Letné je urychlené noční hlasování ve sněmovně o převodu financování veřejnoprávních médií pod stát. Arogantní vládní akce je součástí útoků na nezávislé instituce, ale důvodů k obavám se najde víc.
„Noční pokus o podřízení České televize a Českého rozhlasu není izolovaný výstřelek. Je to vyvrcholení nebezpečného vzorce: od zpochybňování nezávislé justice přes kádrování novinářů, útoky na kulturu až po ignorování odborníků a občanské společnosti,“ píše na svých stránkách spolek Milion chvilek, svolávající demonstraci pod titulem „Letná proti 4:36“ a „Ruce pryč od médií“.
Protesty na Letné: Svoboda projevu, nebo státní převrat?
Uveďme na pravou míru mytologii šířenou vládním táborem. Pokojné občanské protesty jsou běžnou součástí tradičních demokracií, nelze z nich jen selektivně vybírat, které se hodí. Petr Macinka prohlašuje, že jejich účastníci se nesmířili s výsledky voleb. Předpokládá, že lidem stačí hodit do urny volební lístek a pak mají čtyři roky držet ústa a krok, i kdyby vládní moc nabourávala demokratické pilíře státu.
Ještě dál zašel poslanec Jaroslav Foldyna. Na jedné straně požaduje přitvrzení bloku SPD ve vládě, která nenaplňuje očekávání jeho voličů. Na druhé straně varuje před „státním převratem“ a přilévá olej do ohně, když demonstranty přirovnává k Hitlerjugend. Od sympatizanta Putinova režimu to zní velmi odvážně.
Organizátoři akcí na Letné nepožadují demisi vlády, ale varují před autoritářskými tendencemi Babišova establishmentu. Státním převratem straší Foldyna, jenž se před čtyřmi lety účastnil mítinků proruských aktivistů na Václavském náměstí, kteří požadovali rezignaci Fialovy vlády, odchod z NATO a EU a blokádu vládních úřadů.
Pro Foldynu to zcela jistě nebyly výzvy k převratu, ale oprávněné požadavky v rámci osvobozeneckého boje proti „totalitnímu“ Západu. ANO, SPD ani Motoristé v té době nehovořili o nerespektování voleb, ale naopak tyto aktivity z opozičních pozic podporovali jako vzedmutí svobody projevu.
Financování ČT a ČRo: Poplatky jsou jen špičkou ledovce
Z těchto důvodů jsou výhrady kritiků demonstrací liché a účelové, protože důvodů k občanské nespokojenosti je celá řada. Noční hlasování o konci koncesionářských poplatků je jen špičkou ledovce, které uvolnilo lavinu. Premiér Andrej Babiš nemůže protesty zcela podceňovat už jen proto, že přispějí do celkového zhoršeného obrazu země v zahraničí.
O nepřipravenosti noční hurá akce pod vlivem SPD nejlépe vypovídá následný vývoj, kdy premiér naoko couvá a najednou se chce bavit o různých modelech financování České televize a Českého rozhlasu. Je to jen kouřová clona sloužící k utlumení kritiky.
Hlavním cílem operace není populisticky ušetřit lidem dvě stě korun měsíčně, když zhruba totéž zaplatí z daní, ale po vzoru Slovenska zcela ovládnout zpravodajství a publicistiku obou médií. Aby se už neopakovaly „excesy“ s reportážemi kolem střetu zájmů premiéra nebo „nevhodné“ moderování předvolebních debat, jež prý přispělo k porážce šéfa ANO v prezidentských volbách. Od té doby do České televize nechodí.
Tahoun války proti veřejnoprávním médiím Tomio Okamura, stejně jako Filip Turek, by je nejraději zrušil. Pro SPD jsou minimem zásahy do obsahu v rámci revanše za údajné ústrky, takže debata o formě financování z rozpočtu je jen okrajová.
Nelze pominout, že vládní koalice má dnes většinu v Radě České televize i poté, co ji zčásti nominuje Senát. Představa, že třeba nominantům ANO a SPD Xaverovi Veselému a letos zvolenému Stanislavu Berkovcovi půjde o objektivitu a nezávislost České televize, může vyvolat jen pobavený úsměv.
V Radě Českého rozhlasu zase operuje dezinformátor Petr Žantovský, takže vládní koalice nemusí na volbě rad nic měnit. Už dnes lze přes většinu v radě ovlivňovat chod obou médií a nic na tom nemění skutečnost, že jsou nyní stranou zájmu.
Státní správa a justice: Služební zákon i návrhy Tejce
Boj o charakter veřejnoprávních médií je součástí širšího problému. Je jím snaha vlády o koncentraci moci úzké zájmové skupiny a útoky na další nezávislé instituce. První v řadě bylo zrušení služebního zákona a jeho nahrazení normou, která umožní rychlejší a plošnější čistky ve státní správě. O odbornost jde přitom až v poslední řadě, hlavním kritériem je loajalita.
Historicky nevídané jsou útoky premiéra Babiše na nezávislé soudce v jeho osobní kauze, když se skandálně vyhnul pravomocnému odsouzení v kauze Čapí hnízdo. Protestovala i Soudcovská unie. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc ale nezávislost justice nehájí, naopak chce přistřihnout pravomoci odvolacích soudů tak, aby v budoucnu po změně procesních pravidel umožňovaly Babišovo vyvinění.
Tejc chce také zpřísnit postupy proti soudcům a státním zástupcům. Zachází přitom mnohem dál než jeho předchůdkyně Marie Benešová, proti níž demonstrovali lidé na Letné v roce 2019. Bývalý Zemanův komplic Tejc, jenž dnes uvažuje o vstupu do ANO a zlehčuje protesty studentů, jí tenkrát dělal náměstka.
Novela o střetu zájmů, Agrofert i zahraniční kurz vlády
Dalším neuralgickým bodem je nedořešený střet zájmů premiéra Babiše. Tvrdí sice, že už holding Agrofert nevlastní, ale Evropská komise je toho názoru, že se konfliktu zájmů podle unijních předpisů nezbavil. To by ve svém důsledku mohlo vést k sankcím, které by zaplatil český daňový poplatník.
Ve stejné době přichází poslanecká novela zákona šitá na míru premiérovi, jenž by už nebyl ve střetu zájmů ani v těch oborech, kde si uchoval přímé vlastnictví. Rodinný holding Agrofert by navíc nemusel vracet neoprávněně vyplacené dotace. Do kategorie „premiér sobě“ patří i zvýhodňování pravidel pro agrokoncerny, a pokud vláda uvažuje o zvýšení daní, tak důsledně v oborech, kde nepodniká jeho impérium.
Na přetřes by se mohl dostat i arogantní a útočný styl nejen Babiše, ale i skomírajících Motoristů. Ministři Klempíř, Macinka a faktický ministr životního prostředí Turek vyhlásili válku všem resortně dotčeným skupinám. V duchu hesla „jdeme proti srsti“ usilovně přemýšlejí, koho ještě nenaštvali, ale účet platí celá vláda.
Závažným problémem je vládní postoj „po nás potopa“, ať už v hrozivém tempu zadlužování, nebo propadu důvěryhodnosti Česka u západních spojenců. Vláda oslabuje pomoc Ukrajině a boj proti ruským hybridním hrozbám. Fatální důsledky pro bezpečnost země může mít rozklad armády v režii SPD, jež otevřeně vyzývá k normalizaci vztahů s Putinovým režimem.
Premiér Babiš není schopen z důvodu své slabé pozice řádění koaličních satelitů čelit nebo s ním souhlasí. Obě varianty patří mezi pádné důvody, proč jít na Letnou.
„Demokracie neumírá naráz, ale plíživým ohýbáním pravidel,“ píšou organizátoři z Milionu chvilek, kteří nechtějí nechat měnit Českou republiku v soukromou firmu nebo autoritářský skanzen. Při pohledu na chování Babišovy vlády nepřepínají.
