„Návrat Rusů rozloží hokej.“ Advokát Šťovíček o verdiktu, který může změnit světový sport

Nedávný verdikt Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS) v Lausanne otevřel Rusku dveře zpět do světového hokeje a spustil v zákulisí sportovní diplomacie obrovský chaos. Co tohle rozhodnutí reálně znamená pro české pořadatele, mezinárodní federaci IIHF i samotný olympijský výbor? V otevřeném rozhovoru situaci rozebírá Jan Šťovíček – právník, prezident Autoklubu ČR, člen Světové rady motorsportu FIA a muž, který v letech 2016 až 2020 působil přímo jako jeden z pouhých čtyř českých rozhodců u arbitráže CAS.

Jak funguje sportovní arbitráž CAS a proč ji platí MOV

Kolik je rozhodců CAS?

Asi 450 ze skoro 100 zemí světa, jsou celkem ve třech divizích – Běžné rozhodčí, Odvolací a Antidopingové. Část rozhodců na­vrhuje sám Mezinárodní olympijský výbor (MOV), část ANOC (Asociace národních olympijských výborů), část komise sportovců mezinárodních federací a část – tzv. nezávislé experty – si vybírá samotné kolektivní vedení CAS, tzv. ICAS.

Především tedy takového experta někdo musí navrhnout, ideálně národní olympijský výbor či významný sportovní svaz národní či mezinárodní. Následně se pak u jednotlivých kandidátů na rozhodce hodnotí především jeho zkušenosti a vybere si ICAS.

Utekli před Putinem, ale chtějí staré pořádky: Omezení pro Rusy není rusofobie, ale obrana Evropy

Komentáře

CAS vznikl jako arbitrážní soud MOV v roce 1984, o deset let později se osamostatnil. Znamená to, že je na MOV nezávislý?

Upřímně řečeno, vliv MOV tam stále zůstává zcela zásadním. Všichni čtyři dosavadní předsedové CAS byli s MOV výrazně propojeni, dva z nich dokonce dvakrát sloužili jako jeho místopředsedové. Proto hra na nezávislost je trochu úsměvná. V podstatě jde o apendix Mezinárodního olympijského výboru.

Stalo se již, že CAS musel někdo opustit z důvodu prokázané korupce, jako se to opakovaně přihodilo mezi členy MOV?

V MOV byly opravdu velké úplatkářské aféry při rozhodování o pořadatelích her, a to opakovaně po celá desetiletí – jedna investigativní reportáž BBC to trefně označila jako „Buying the games“ –, ale pro to, zda se to přeneslo přímo do CAS, důkazy nejsou. ­Ovšem nepřekvapilo by mě to. CAS je dlouhodobě kritizován za střet zájmů – propojení s mezinárodními federacemi a MOV, netransparentnost rozhodování a finanční nerovnost stran. Chudší sportovci jednoduše nemají prostředky na to si řízení vůbec dovolit.

Podle čeho se rozhodci vybírají?

Většinou jde o lidi, kteří se právu věnují desítky let a jsou to přednášející profesoři na univerzitách nebo šéfové velkých právních firem specializovaní na sportovní právo. Do každé z kauz si obě strany sporu mohou podle svého vybrat kohokoli ze seznamu rozhodců.

Řekl bych, že praxe je taková, že o jejich výběru rozhodují především právní zástupci jednotlivých stran. A protože Ruská federace ledního hokeje má zjevně najaté anglické právníky, pro spor s Mezinárodní federací ledního hokeje (IIHF) zvolila anglického rozhodce.

Mám tomu rozumět tak, že ruský sport má v Anglii něco jako právnický hub, který obstarává jejich zájmy?

Právníci budou rádi zastupovat kohokoli, kdo dobře zaplatí. Pokud jim zaplatí třeba 2000 liber za hodinu, zastupují ruský hokej. Tak to chodí. Nevím přesně, kdo to byl konkrétně, ale předpokládám, že jde o právníky z London City s dostatečnými zkušenostmi, kteří u CAS byli mnohokrát. Běžné je, že rozhodce znají osobně, mají s nimi zkušenosti, potkali se s nimi možná právě v Londýně, a proto zřejmě vy­brali Brita.